Biofluorescence jako taková už moc velkou záhadu nepředstavuje. To, že se nějaký živočich pod svítilnou s „černým světlem“ rozzáří neonově zelenou, fialovou, červenou nebo růžovou barvou, má fyzikální důvody. Určité molekuly v jeho těle nejprve pohlcují a poté vyzařují světlo.
Pohlcené a vyzářené světlo se přitom liší svou vlnovou délkou, takže místo původního – pro nás neviditelného – UV záření vidíme neonové barvičky z viditelné oblasti barevného spektra. V ábíčku jsme už psali o svítících rybách, žábách, hlodavcích i ptakopyskovi. Kdyby vás články zajímaly, najdete je na abicko.cz a pod jednotlivými odkazy.
Skupina, u které ale vědci bioflurescenci teprve objevují, jsou ptáci.
S pérem na klobouku
Ptákem, který prokazatelně fluoreskuje, je kupodivu obyčejná andulka, správněji papoušek vlnkovaný (Melopsittacus undulatus), který pochází z Austrálie. Nyní se ale po její bok zařadila i téměř celá skupina daleko exotičtějších ptáků – rajek.
Samečci těchto zpěvných ptáků jsou známí nádherným peřím, které se jim na přelomu 19. a 20. století málem stalo osudným. Do módy přišly dámské klobouky zdobené peřím a lovci rajky málem vybili. Až do nynějška ale nikdo netušil, že rajčí peří skrývá i neviditelné tajemství.
Svítící exponáty
Neviditelné až do okamžiku, kdy profesorka Rene Martinová z Univerzity v Nebrasce-Lincolnu a její tým začali svítit UV světlem na různé živočichy ve sbírkách Amerického muzea přírodní historie. Biofluorescenci zaznamenali u stovek druhů napříč mnoha skupinami organismů včetně například žraloků nebo želv.
A také u rajek, které jsou v muzejních sbírkách uchovávané už od 19. století. Ze všech 45 známých druhů rajek se jich vědcům pod neviditelným UV světlem rozzářilo 37. Tyto druhy reprezentují čtrnáct z celkem sedmnácti známých rodů rajek. Můžeme tak říci, že biofluorescence je u této skupiny zpěvných ptáků hojně rozšířená. Logickou otázkou je „proč“. A logická je i pravděpodobná odpověď.
Fluorescenční námluvy
Rajky mají fascinující námluvní rituály, během nichž se samečci dvoří svým mnohem nenápadnějším družkám nejen zpěvem, ale i rytmickými sestavami tanečních pohybů, ve kterých předvádějí to, co je na nich nejkrásnější – své peří.
A jak se zdá, nejde přitom jen o samotné peří, ale také o svítivě zeleno-žlutou fluorescenci, kterou vydávají některé části jejich těla. Silnější fluorescenci totiž vědci zjistili právě u samečků, nejsilnější záři přitom vydávaly ty části těla, které při námluvách předvádějí nejvíce. U jednotlivých druhů se mohou lišit, jedná se ale převážně o zobák a vnitřek ústní dutiny, nohy a peří na hlavě, krku a bříšku.
Upravené vidění
Celé to dává docela dobrý smysl. Spoluautorka studie Emily Carrová k tomu říká: „Tito ptáci žijí v blízkosti rovníku, kde je celoročně jasné sluneční světlo. Současně žijí v lesích, kde je dopadající světlo významně ovlivněno rozdíly v korunách stromů a může ovlivňovat biofluorescenční signály.“
O tom, že je rajky vnímají, svědčí pigmenty v jejich očích, které jsou uzpůsobené ke vnímání vlnových délek kolem 520 a 560 nm. A právě tyto vlnové délky má žluté a zelené bioflurescenční záření, které pod UV světlem vydává kůže a peří rajek.
