Ptáček velký jako štíhlý vrabec na první pohled upoutá svým nápadně dlouhým ocáskem, kterým neustále potřásá nahoru a dolů. Právě to mu dalo lidový název třasořitka. Pod touto přezdívkou se ale nemusí skrývat jen konipas horský. Stejně se říká i konipasu bílému, který se stal Ptákem roku 1999. Konipas horský není tak známý, ale právě to je jedním z cílů kampaně – upozornit veřejnost na zajímavé ptačí druhy.
Proč se stal konipas Ptákem roku?
Konipas horský není bezprostředně ohrožený. Patří dokonce k docela hojným druhům. Tak proč právě on? Jedním z důvodů je prostředí, ve kterém žije. Podobně jako v předchozích letech vyhlášený ledňáček říční nebo skorec vodní, je i tento druh konipasa vázán na vodní toky.
A v tom je problém. Přestože se mu u nás dosud daří, v budoucnu by se to mohlo změnit. Ohroženy jsou totiž právě zmíněné vodní toky, v jejichž okolí žije. A na to by měl mimo jiné titul Pták roku 2025 upozornit.
Co ho ohrožuje? Sucho a invazivní rostliny
V současné době nejde jen o znečištění nebo nevhodné úpravy říčních koryt a břehů. Konipasy mohou ohrozit i klimatické změny, které vedou k prudkému kolísání průtoku. Během období bez dešťů některé menší toky vysychají, prudké lijáky je naopak rozvodní.
Obojí znamená, že konipasi nemají kde hledat potravu. Velkým problémem je i zarůstání břehů invazními druhy rostlin, jako je např. křídlatka, jejíž zapojené porosty mu brání ve volném pohybu podél břehu.
Kde najít třasořitku
Jak jeho jméno napovídá, žije spíš ve vyšších nadmořských výškách, u nás tedy v horských a podhorských oblastech a pahorkatinách. Přesto se objevuje i v nižších polohách, rozhodující je totiž dostatek vhodných vodních toků. Ideálně takových, které mají kamenité či štěrkové dno a břehy, vyhovují mu i různé hrázky a jezy, po nichž může pobíhat a hledat potravu. Tu tvoří nejrůznější vodní bezobratlí, ale pochutná si i na rybím potěru nebo pulcích.
Jak poznáte konipasa horského:
Konipas horský má u nás ještě tři blízké příbuzné stejného rodu. Ale zatímco konipas citronový je velice vzácný, další dva druhy mohou pozorovatele splést. Čím se od sebe liší?
Konipas horský (Motacilla cinerea):
- světlé krátké nohy
- nejdelší ocásek ze všech
- vždy žlutý až žlutooranžový kostřec
- tmavé (v době páření) nebo světlé (v mimohnízdní době) hrdlo
Konipas bílý (Motacilla alba):
- černé nohy
- kontrastní černobílé zbarvení
Konipas luční (Motacilla flava):
- tmavě šedé až černé nohy
- krátký ocásek
- žluté hrdlo i bříško
- světlejší kostřec
Jak konipasům pomoci
Postavte jim budku!
Kampaň Pták roku upozorňuje i na to, jak mohou lidé konipasům pomáhat. A protože kromě vhodného loviště potřebují i místo, kde mohou vychovávat mláďata, právě tady se může veřejnost zapojit.
Hnízda si obvykle budují v těsné blízkosti vody v různých břehových dutinách a puklinách, ale využívají i nosníky mostů, výklenky ve vodních stavbách nebo na stěnách budov v těsném sousedství vody. Na podobných místech jim lidé mohou připravit polobudku, kterou rádi využívají. Měla by mít rozměr alespoň 15 x 15 x 15 cm s přední stěnou vysokou 10-12 cm. Zavěšená musí být minimálně 1,5 m vysoko, aby se k ní nedostali predátoři.
