Nenápadný ptáček vzhledem, ale o to nápadnější zpěvem. Pěnice černohlavá si své jméno opravdu zaslouží. Její melodický bohatý zpěv nelze přeslechnout, patří mezi nejkrásnější, jaké lze v naší přírodě slyšet. Zahlédnout zpěváčka ale není snadné, skrývá se ve větvích keřů či stromů, a protože je malý a nenápadně šedavě zbarvený, vyžaduje to opravdu hodně bystré oko.
Černá čepička jako poznávací znamení
Jméno pěnice černohlavé (Sylvia atricapilla) ale neodkazuje jen na její zpěv, upozorňuje i na její nejvýraznější znak – kontrastní černou čepičku na hlavě. Dokonce i odborné druhové jméno atricapilla znamená černohlavá! Černou hlavou se však pyšní pouze sameček, který je také zmíněným zpěvákem. Samička nezpívá a stejně jako mladí ptáci má sice na hlavě čepičku, ale rezavě hnědou.
Pták roku a oslavy České společnosti ornitologické
Ptáka roku vyhlašuje Česká společnost ornitologická (ČSO) od roku 1992. Vybírá druhy, které jsou něčím zajímavé, ohrožené nebo dobře známé a které lze snadno pozorovat, takže se veřejnost může zapojit do jejich ochrany. Pěnice černohlavá si tuto poctu zasloužila mimo jiné i tím, že je jakýmsi symbolem ČSO – má ji ve svém logu a také časopis, který vydává, se jmenuje Sylvia. Zvolením černohlávka chce navíc ČSO upozornit na sté výročí založení této organizace.
Expanze černohlávků do měst a zahrad
Pěnice černohlavá původně obývala křovinatý lesní podrost, ale odtud si našla cestu do parků, zahrad a městské zeleně. A tady se jí daří, od 80. let minulého století, kdy se začala pravidelně sčítat, se její počty v celé Evropě ztrojnásobily. U nás patří mezi pět nejpočetnějších ptačích druhů. O její přizpůsobivosti svědčí i skutečnost, že se vlivem oteplování mění její migrační trasy: Část pěnic začala zimovat ve Velké Británii a v posledních letech někteří jedinci už přezimují i u nás.
Jak poznáte pěnici černohlavou?
Pěnice černohlavá je o něco menší a štíhlejší než vrabec. Na rozdíl od vrabců se nikdy nesdružuje do hejn. Živí se převážně drobným hmyzem, ale v období, kdy dozrává ovoce, si pochutnává i na drobných bobulích, jako jsou bezinky, dřínky, rybíz, střemcha nebo hlohyně. Miskovité hnízdo si staví poměrně nízko nad zemí v hustých křovinách. Do něj samice klade 4–5 vajíček, ze kterých se po 12 dnech líhnou mláďata. Při jejich zahřívání se oba rodiče střídají, oba se také podílejí na péči o mláďata.
Jak pomoci ptákům v přírodě?
Nejsnáze mohou lidé pěnicím pomoci tak, že jim poskytnou vhodné místo k životu. Poskytnou jim úkryty v hustých keřích, podpoří dostatek hmyzu tím, že se vyhnou používání pesticidů a ponechají části neposečené trávy, kde se hmyzu daří, vysadí bobulonosné keře a stromy.
