Let je jedním z energeticky nejnáročnějších způsobů pohybu. Mnozí ptáci ale místo mávání křídly využívají energii, kterou jim nabízí samotné prostředí — za pomoci vzdušných proudů dokážou celé hodiny plachtit bez jediného pohybu křídel na dlouhé vzdálenosti. Mezi mistry plachtění patří mnozí draví ptáci včetně jejich nekorunovaného „krále“ – orla skalního.
Nauč orla létat
Při pohledu na majestátního orla kroužícího vysoko na obloze by se mohlo zdát, že má tuto dovednost vrozenou, že takto létá instinktivně. Jak ukázal výzkum německých, švýcarských a rakouských vědců, skutečnost je úplně jiná. Mladý orel, který právě opustil rodné hnízdo, se musí hodně dlouho učit a pamatovat si spoustu důležitých informací.
GPS odhaluje tajemství mladých orlů
Vědci vybavili 55 dospívajících orlích mláďat z horských oblastí Itálie, Slovinska, Německa a Rakouska GPS zařízením, díky kterému je mohli sledovat celé tři roky poté, co opustili rodná hnízda. Zjistili tak, že mladí orli se od něj zpočátku moc nevzdalují. Jejich první letecké pokusy se odehrávaly v nejbližším okolí rodiště. Až s přibývajícím věkem si začali troufat létat stále dál. Čím byl orel starší, tím dále se odvažoval.
Na vzdušných proudech
Přestože je pohyb plachtěním energeticky velmi úsporný, jednu podmínku má, orel k tomu potřebuje vzdušné proudy. A ty jsou dvojího původu. V horských oblastech stoupá vzduch vzhůru všude, kde se mu do cesty postaví nějaká překážka, horský hřeben nebo útes. V rovinaté krajině pak převládají tzv. termické vzdušné proudy, kdy vzduch ohřátý nad povrchem země stoupá vzhůru, až se v určité výšce ochladí a zase klesne zpět k povrchu.
Sázka na jistotu
Zatímco termické proudy závisejí na mnoha proměnlivých faktorech, jako je směr a síla větru, sluneční záření a teplota zemského povrchu nebo vlhkost vzduchu, proudění vzduchu v horách je v podstatě pravidelné a snadno předvídatelné. Mladí orli, kteří právě opustili hnízdo, proto využívají v prvních týdnech až měsících výhodu svého domovského území, kde jsou stoupavé vzdušné proudy kopírující horské hřebeny a skalní útesy běžné, a od hnízda se nevzdalují.
V čem je háček?
Má to však jeden háček – čím menší území orel obývá, tím obtížněji se v něm uživí. Aby našel dostatek vhodné kořisti, musí létat stále dál. Postupně se proto učí hledat vzdušné proudy i mimo horské srázy a využívat termické proudění. To mu významně rozšíří jeho lovecké území i do podhorských oblastí. Během tří let výzkumu tak sledovaní orli zvětšili své lovecké území více než dvatisícekrát.
Dobře si to zapamatuj!
Orel si musí pamatovat oblasti, kde najde dostatek kořisti a jak se k ní za pomoci termických proudů dostane. Což mimo jiné znamená, že také musí umět předvídat jejich výskyt. To ale samo o sobě nestačí. Musí také znát místa, kde mu hrozí nebezpečí střetu s lidmi nebo s jejich konstrukcemi, a musí si pamatovat lovecká území obsazená staršími silnějšími orly, kteří by na něj útočili.
Výsledky výzkumu vědci zpracovali do map, které pomohou chránit orly a jejich předpokládaná lovecká teritoria např. při plánování velkých staveb nebo nových dopravních komunikací.
Návrat orla skalního do Česka:
Úspěšný program reintrodukce
Orel skalní (Aquila chrysaetos) je náš původní druh. Ale již koncem 19. století u nás vyhynul a od té doby se na našem území objevují jen vzácně přeletující jedinci. V roce 2006 byl na Moravě spuštěn projekt Návrat orla skalního. Jeho organizátoři vypouštějí v Moravskoslezských Beskydech (původní areál výskytu) mladé jedince pocházející ze slovenských hor.
V roce 2010 byl poprvé zaznamenán pokus o hnízdění, ale teprve v roce 2013 vyvedli orli po více než sto letech první u nás vylíhlé mládě. V současné době na Moravě pravidelně hnízdí tři páry, organizátoři projektu, kteří orly pravidelně sledují, se domnívají, že by jich mohlo být až pět.
