Zatímco první známí zástupci ptakoještěrů, objevení již koncem 18. století v Evropě, byli poměrně malí a jejich rozpětí křídel nepřesahovalo přibližně 2 metry, o století později už byli ze Severní Ameriky známí skuteční obři, dalece překonávající i největší známé současné albatrosy (s rozpětím křídel až 3,6 metru). Jednalo se o pteranodony, pozdně křídové ptakoještěry, jejichž samci disponovali výraznými lebečními hřebeny a rozpětím křídel v rozmezí 5,6 až 7,6 metru.
Výzkum ale pokračoval a o další století později, tedy od 70. let minulého věku, máme nové držitele pomyslného velikostního rekordu. Jsou jimi zástupci čeledi Azhdarchidae, kteří se již značně přiblížili biomechanickému limitu pro jakéhokoliv létajícího tvora.
Quetzalcoatlus:
Pravěké letadlo s rozpětím 12 metrů
V roce 1975 byl z Texasu formálně popsán Quetzalcoatlus northropi, kolosální ptakoještěr s rozpětím křídel odhadovaným až na víc než 15 metrů. V současnosti se sice tento odhad snížil asi na 10 až 12 metrů. I tak se jedná o trojnásobné rozpětí oproti největším známým ptákům a zhruba odpovídá menšímu turistickému letadlu.
Hmotnost dospělých kvecalkoatlů je odhadována asi na 250 kg, což je na poměry tohoto tvora o výšce žirafy (kolem 6 metrů) a se zobákem dlouhým skoro jako kánoe velmi málo. Stále je to ale zhruba dvacetinásobek hmotnosti nejtěžších letu schopných ptáků! Není divu, že se vědci dodnes dohadují o tom, jak (a zda) se vůbec azdarchidi dokázali dostat do vzduchu a posléze se v něm i udržet.
Mezikontinentální letci:
Dokázali přeletět oceány?
V roce 2010 přišli paleontologové Mike Habib a Mark Witton se zajímavou hypotézou, podle níž dokázali obří ptakoještěři jako Quetzalcoatlus nebo jeho podobně velcí příbuzní Hatzegopteryx z Rumunska a Arambourgiania z Jordánska využívat vzdušné proudy a s minimální námahou létat průměrnou rychlostí kolem 130 km/h po dobu 7 až 10 dní ve výšce kolem 4600 metrů nad povrchem. Přitom byli schopni urazit ohromné vzdálenosti, konkrétně asi v rozmezí 13 000 až 19 000 km.
Pokud je to pravda, pak se nejspíš jednalo o zdaleka nejstarší případ „mezikontinentálních“ letů, při nichž tito fantastičtí létající plazi dokázali v poměrně krátkém čase překonat rozlohu celých dávných oceánů a rozsáhlých druhohorních kontinentů.
