Pokud byste měli cestu do jižní Brazílie, nenechte si ujít místní geologickou zajímavost. V tamních pralesích najdete více než 1500 tajuplných podzemních chodeb. Jsou ale dobře skryté. Zpravidla jsou vyplněné sutí a úlomky. Bývají objeveny jen náhodou stavebními dělníky při úpravách terénu.
Některé objevené chodby jsou jen pár metrů dlouhé, jiné ale mohou dosahovat délky přes několik stovek metrů a jejich ústí je natolik široké, že by dovnitř mohla vjet dodávka. Tyto podzemní chodby dlouho fascinovaly cestovatele i vědce. Vytvořili je kdysi dávno lidé? Anebo se za jejich původem skrývá něco mnohem podivuhodnějšího?
Kdo je tu nechal?
Mezi místními lidmi panovalo po generace přesvědčení, že podzemní chodby vyhloubili dávní obyvatelé Jižní Ameriky a koluje mezi nimi legenda, že je měli používat i španělští jezuité jako tajné skrýše pro své zlaté poklady. Spojení s původními obyvateli kontinentu napovídalo několik rytin dávných lidí, které je možné na stěnách několika chodeb spatřit. Jenže badatelům na této teorii něco nesedělo.
Na stěnách i stropě chodeb totiž objevili zvláštní rýhy rozbíhající se všemi směry. Desítky centimetrů dlouhé a poměrně hluboké škrábance přitom nevypadají, jako by je kdosi do měkkých hornin vytesal primitivními nástroji. Mnohem spíš vypadají, jako by je tam něco vyrylo obrovskými drápy.
Podezřelý lenochod
V roce 2001 proto Sergio Vizcaíno, vedoucí oddělení paleontologie obratlovců v argentinském muzeu La Plata, společně s kolegy přišel s revolučním nápadem. Co když podzemní chodby nevyhloubil člověk, ale zástupci dnes již nežijících živočichů, kteří před desítkami tisíc let oblast jižní Ameriky obývali? Podezření padlo na dva druhy obřích pozemních lenochodů patřící k vyhynulým rodům Scelidotherium a Glossotherium.
Konkrétně na Glossotherium robustum, tvora o délce přes tři metry a váze až 1500 kg, který žil před 4 miliony až 12 500 lety. A na jeho menšího příbuzného Scelidotherium leptocephalum, který dorůstal délky kolem jednoho metru a hmotnosti až jedné tuny. Ten obýval Jižní Ameriku v období před 800 000 až 11 000 lety. Dnes již vyhynulí obři se sice živili rostlinami, ale na svých končetinách měli mohutné drápy. A jak se zdá, nepoužívali je jen k získávání potravy a obraně, ale dost možná také ke kutání rozsáhlých podzemních chodeb.
Byla to skrýš?
Brazilské podzemní chodby jsou tak příkladem toho, co paleontologové označují jako ichnofosilie, tedy tunely a jiné stopy zanechané dávnými organismy. Chodby by tak nebyly ničím jiným než norami. Jenže proč by tak velká zvířata měla chtít kopat nory? Vědci na to mají několik teorií. Někteří se domnívají, že se tímto způsobem ukrývala před predátory.
Jenže měla by to tato obří zvířata zapotřebí? Existoval tehdy predátor, který by byl schopný tvory vážící víc než tunu snadno ulovit? Nevíme. Možná velké kočkovité šelmy. Další teorie říká, že nory mohly být bezpečnými útočišti pro jejich mláďata. Pokud by to tak bylo, muselo by lenochodí mateřství být docela fuška.
Vyhloubit desítky až stovky metrů dlouhé nory by totiž dalo pořádně zabrat i partě moderních horníků, natož budoucímu lenochodímu rodičovi. Takže ani tohle nevíme. A je možné, že se jednoznačné odpovědi nikdy nedočkáme. Další výzkum těchto tajuplných nor je totiž v ohrožení – nejsou chráněny a lidé je svou činností postupně ničí.
Brousek na drápy
Trochu jiná teorie
Pro vznik záhadných tunelů existuje i jiná myšlenka, která rovněž souvisí s pravěkými lenochody. Co když tyto nory nebyly vyhloubeny jako celek, ale byly jen přirozenými puklinami v hornině, kterou lze velmi snadno rozrušovat a kterou lenochodi jen využívali k broušení svých drápů? Jenže tady se nabízí otázka, proč by tito tvorové postupovali desítky až stovky metrů hluboko, jen aby si nabrousili své drápy. Proč by tak nedělali v blízkosti ústí chodeb, kde by na to měli světlo?
