Jezdíte s rodiči o prázdninách ke Středozemnímu moři? Řecké ostrovy, pobřeží Itálie nebo Španělska v současnosti patří mezi oblíbené destinace, kde si užijete letní dovolenou plnou koupání či vodních sportů. Ovšem pokud byste do těchto míst přijeli v minulosti před zhruba 5 až 6 miliony lety, asi byste se nestačili divit. Našli byste totiž jen pustou a suchou pláň.
Středozemní moře? Spíše solná poušť!
Středozemní moře přišlo o vodu v důsledku takzvané messinské salinitní krize. Kvůli pohybu litosférických desek se přehradil Gibraltarský průliv, který dnes odděluje Středozemní moře od Atlantského oceánu. Moře se tak stalo uzavřeným a začalo vysychat, protože do něj nemohla pronikat voda z Atlantiku.
Nepomohlo ani to, že přítok z řek byl velmi slabý, jelikož panovalo teplé počasí s minimem srážek. Středozemní moře začalo připomínat spíše poušť, ve které leželo jen několik izolovaných jezírek. Voda v nich však měla tak vysokou koncentraci soli, že v ní nemohly přežít žádné vyšší organismy.
Povodeň nebývalých rozměrů
Geologové se dříve domnívali, že tato etapa končila postupně a Středozemní moře se pomalu naplňovalo vodou během deseti tisíc let. Tuto teorii podlomil objev erozního kanálu na jihu Španělska, který naznačil, že k opětovnému zavodnění Středozemní moře došlo spíše díky jednorázové povodni.
Tuto obrovskou záplavu, jejíž trvání je odhadováno „jen“ na dva až šestnáct let, vědci pojmenovali zancleanská megapovodeň. Došlo k ní po silném tání ledu, kdy vody Atlantského oceánu protrhly hráz vzniklou v místech Gibraltarského průlivu.
Nové důkazy, nová zjištění
Mezinárodní tým expertů z několika univerzit, které zastřešoval výzkumný ústav Monterey Bay Aquarium v Kalifornii, publikoval studii, která podporuje hypotézu o masivní povodni. V jihovýchodní části italského ostrova Sicílie se jim podařilo najít specifické prvky, jež ukazují, že tuto oblast v minulosti postihla rychlá potopa. Jedná se o doposud nejpřesvědčivější důkazy a nejpodrobnější popis této události.
MAPA Jak šel čas ve Středozemním moři:
Geologická analýza
Vědci zkoumali asi tři stovky hřbetů na Sicilském prahu a zjistili, že jejich tvar odpovídá erozi způsobené silným proudem. Místní pohoří jsou překryta vrstvou kamenné suti, která obsahuje materiál původně pocházející z jiné oblasti v okolí.
To naznačuje, že se tato vrstva horniny ukládala rychle a překotně. Odebrané vzorky pocházejí právě z období, o němž se předpokládá, že bylo jevištěm pro toto grandiózní představení přírodního divadla.
Když minulost promluví
Horské hřbety zakončené brekciovými usazeninami jsou důkazem průchodu obrovské masy vody. Brekcie jsou tvořeny ostrohrannými úlomky minerálů a hornin, což vypovídá o prudkém procesu jejich sedimentace.
Zancleanská megapovodeň zcela přetvořila reliéf krajiny. To, že jsou její stopy trvalé a i po několika milionech let stále patrné, dokumentuje neskutečnou sílu. Mohutný tok vody směřoval převážně na severovýchod. Jeho rychlost pravděpodobně překonala všechny ostatní známé povodně v historii Země.
Kombinace metod
Vědecká studie popsala nově objevené geologické stopy a zkombinovala je s geofyzikálními daty a numerickým modelováním. Díky speciálnímu ultrazvuku a datům o seismických odrazech se autorům podařilo „nahlédnout pod povrch“ a vidět jednotlivé vrstvy hornin a sedimentů. V nich objevili kanál ležící v jihovýchodní části Sicílie na kontinentálním šelfu neboli pevninském prahu. Tedy na okrajové části pevniny zaplavené mělkou vodou.
Skrytý šelfový kanál
Nalezený kanál široký 20 km je spojený s podmořským kaňonem zvaným Noto, který si můžeme představit jako hluboké údolí nacházející se ve východní části Středozemního moře. Když se přelévala povodeň přes ostrov Sicílie, nově objevený kanál díky svému tvaru pravděpodobně působil jako gigantický trychtýř a odváděl vodu směrem k východní části Středomoří.
Počítačová simulace
Výzkumný tým využil počítačové modelování k tomu, aby popsal, jak přesně se vodní masa mohla chovat. Výstupy 2D hydrodynamické simulace napovídají, že zancleanská megapovodeň v průběhu času nabývala na síle a měnila směr. Stěžejní roli při tom sehrálo vytvoření kanálu v kontinentálním šelfu a kaňonu Noto.
Ohromná síla vody
Před vyhloubením těchto podvodních cest se maximální rychlost odhaduje na 20 metrů za sekundu, po jejich vytvoření až na 32 metrů za sekundu. Díky takovému proudu byla povodeň schopná erodovat velké množství materiálu a přenášet ho na dlouhé vzdálenosti.
Proud měl průtok mezi 68 a 100 sverdrupy, voda tedy naplňovala Středozemní moře zhruba silou Golfského proudu. Takovou nepředstavitelnou vlnu by dnes nejspíše neocenili ani ti nejzdatnější surfaři světa.
Kolik vody teče?
Jednotka pro měření objemu vody
Jednotkou pro měření objemu vody, která se valí v mořských proudech, je sverdrup. Její název je odvozen od příjmení norského oceánografa Haralda Ulrika Sverdrupa. Jeden sverdrup (zkratka Sv) odpovídá průtoku milionu metrů krychlových mořské vody za sekundu. Pro lepší představu poslouží údaj, že Golfský proud, který patří k největším mořským proudům na Zemi, má sílu 100 až 150 sverdrupů.
Velbloudi v Evropě:
Co odhalila vyschlá mořská pánev
Takzvané koráby pouště v současnosti najdeme především v severní Africe a na Blízkém východě. V období messinské salinitní krize však bylo možné velbloudy potkat i v Evropě. Fosilie jedinců z čeledi velbloudovitých byly nalezeny jak ve Španělsku, tak v severozápadní Itálii. Vyschlé Středozemní moře mohlo představovat důležitou spojnici při migraci zvířat na území dnešní Evropy. V období okolo zancleanské megapovodně došlo k velkým změnám v teritoriích mnoha druhů fauny.
Mohla by se megapovodeň opakovat?
La Palma na Kanárských ostrovech hrozí katastrofou
Podobně překotné, až katastrofické změny se nedějí každý den. Ba co více – ani každé tisíciletí. V moderních dějinách lidstva bychom tak jen těžko hledali událost, která by šla k zancleanské megapovodni přirovnat. Takzvaná tunguská katastrofa se v roce 1908 naštěstí stala ve velmi řídce osídlené oblasti Sibiře.
Na Kanárských ostrovech však něco podobného vyhlížejí. Geologové totiž tvrdí, že se velká část ostrova La Palma může utrhnout do moře a způsob vlnu tsunami, která má potenciál zasáhnout ničivě východní pobřeží Severní Ameriky. Prý dokonce není otázka „jestli“, ale „kdy“. A tak se možné katastrofy ujali filmaři, kteří nedávno na platformě Netflix uvedli čtyřdílnou minisérii La Palma.
