Oceány dnes zaujímají 71 % plochy zeměkoule a tvoří její souvislý vodní obal. Mají vliv na globální klima, koloběh vody i kyslíku – pokud by se odpařily, zanedlouho by zmizela i veškerá sladká voda. A takové úplné vysušení planety by nepřežil ani ten nejodolnější živý organismus. Může k němu dojít? Může, ale pravděpodobně až za nějaké 4 miliardy let. Tehdy se naše Slunce mnohonásobně zvětší a stane se z něj hvězda, které se říká rudý obr a sežehne celou Zemi.
Pomalu mizející oceány
Jak bude povrch Země suché jako jablečná křížala vypadat, se můžete podívat v závěrečné fázi simulace, kterou v NASA vytvořil v roce 2008 fyzik Dr. Horace Mitchell a kterou nyní zpomalil, zdokonalil a o nejnovější poznatky doplnil planetární vědec James O'Donoghue.
Ať vás ale ani nenapadne přeskočit rovnou na konec videa – přišli byste o zajímavé detaily! Jakmile voda začne klesat, objevují se takzvané kontinentální šelfy – okraje kontinentů, které se zvolna zanořují pod hladinu moře. Spolu s nimi vyvstávají takzvané pevninské mosty.
Přes oceány po stopách našich předků
Pevninské mosty jsou opravdu mosty, protože po nich před desítkami let naši předkové přecházeli z jednoho kontinentu na druhý. Jako první se na simulaci objevují pevninské mosty mezi Austrálií a Tasmánií, Austrálií a Novou Guineou a mezi Evropou a Anglií. Tomu se dokonce podle legendy o ztracené a potopené Atlantidě říká "Britská Atlantis". Zřejmě tu žily až deseti tisíce lidí, které před asi 8000 lety smetla vlna tsunami. Zvedla se tenkrát v Severním moři a dosáhla výšky 25 metrů. Další pevninský most je v Beringově úžině mezi Sibiří a Aljaškou, po kterém přešli z Asie do Ameriky první lidé.
Pohoří uprostřed oceánu
Pokles vody o 120 metrů odpovídá stavu, v jakém byly oceány v době posledního glaciálního maxima. Tehdy jejich hladina klesla kvůli ochlazení, které obrovské množství vody uvěznilo v pevninských ledovcích. Kontinentální šelfy a pevninské mosty jsou nejlépe vidět ve chvíli, kdy hladina oceánu na simulaci poklesne o 140 metrů. Jen v polárních oblastech, kde jsou šelfy hlubší, je uvidíte o něco později. Když pak simulace ukáže pokles hladiny o 2000 až 3000 metrů, spatříte takzvané středooceánské hřbety. Vypadají jako podmořské pohoří a táhnou se na dálku až 60 tisíc kilometrů.
Do Mariánského příkopu suchou nohou
Ve chvíli, kdy simulace dosáhne poklesu o 6000 metrů, je většina vody pryč. Zbytek se ale drží velmi houževnatě – k tomu, abyste vysušili i nejhlubší místo světa Mariánský příkop (10 994 m), musíte vodu nechat klesnout o dalších 5000 metrů! Pohled na Zemi zbavenou oceánů je děsivý a úžasný zároveň. Najednou se nám před očima objeví svět, o kterém víme tak málo a který je stejně rozmanitý jako souš. Skoro by se v tu chvíli dalo uvěřit v existenci bájných podmořských říší.
Zajímavost: Mimozemská voda
První pozemské oceány vznikly asi před 4,4 miliardami let, když se povrch mladičké Země ochladil a vodní pára z ovzduší zkondenzovala. Další obrovské množství vody pak na Zemi zřejmě dodaly komety tvořené ledem, které na ni dopadaly během takzvaného období pozdního těžkého bombardování.
