Když na konci 60. let minulého století americký paleontolog John Ostrom vyslovil domněnku, že ptáci jsou přímými potomky teropodních dinosaurů, předjímal také možnost, že jednou objevíme druhohorní dinosaury s fosilními důkazy opeření.
On i jeho vědečtí nástupci však museli čekat až do roku 1996, než byl první takový objev učiněn. V tomto roce oznámili čínští paleontologové nález úžasně dochované fosilie malého dravého dinosaura z provincie Liao-ning na severovýchodě Číny.
Tento asi jako slepice veliký predátor dostal jméno Sinosauropteryx prima, což se dá přeložit jako „první čínské ještěří křídlo“. Ukázalo se, že tento dinosaurek byl příbuzný evropského rodu Compsognathus, známého ze stejných vrstev jako bavorský „prapták“ Archaeopteryx lithographica.
Jak vypadalo první dinosauří peří?
Mnohem významnější však byla skutečnost, že u fosilie uložené v sedimentech z jemnozrnného sopečného prachu se nacházely i otisky jeho někdejšího opeření. Nejednalo se ještě o peří v pravém slova smyslu, toto tzv. proto-peří bylo ještě velmi primitivní obdobou pozdějších lépe vyvinutých per, která už měli vývojově vyspělejší dinosauři (i ptáci). Spíše se jednalo o jednotlivá vlákénka, která kdysi pokrývala krk, hřbet i ocas dinosaura a vzdáleně připomínala savčí srst.
První obarvený dinosaurus
O čtrnáct let později si Sinosauropteryx připsal další prvenství, které i tentokrát souviselo s jeho peřím. Od roku 2008 bylo známo, že ve velmi kvalitně dochovaných fosiliích mohou být identifikovány původní melanozomy, tedy buněčné organely, uchovávající původní pigmenty. Obvykle mají podobu kuliček nebo tyčinek a jejich množství a rozmístění v buňkách peří, kůže nebo srsti dává těmto povrchovým útvarům a orgánům jejich barvu.
Dva týmy paleontologů téměř ve stejné době – začátkem roku 2010 – nezávisle na sobě dokázali poprvé v historii určit původní barvu opeření u dvou čínských teropodních dinosaurů, a to právě u raně křídového sinosauropteryxe (stáří 124 až 122 milionů let) a ještě u staršího jurského (160 milionů let) druhu Anchiornis huxleyi.
Fešáci z dávné minulost: Pruhovaný ocas a maskovací zbarvení
Anchiornis měl černobílé peří a pravděpodobně červenou nebo hnědou „korunku“ na hlavě, Sinosauropteryx měl krásně pruhovaný ocásek, na němž se střídaly oranžové až hnědé pruhy s bílými. Barva opeření měla být velmi podobná barvě srsti současné pandy červené.
Později se také ukázalo, že tento metr dlouhý a necelý jeden kilogram vážící dravec měl světle zbarvené břicho a podstatně tmavší hřbet, což mohlo souviset s maskováním při lovu v otevřeném terénu.
Pochybnosti o nálezech: Bylo to peří?
Od doby objevu druhu Sinosauropteryx prima už bylo identifikováno přes šedesát druhů dalších dinosaurů, u nichž je možné přímo (díky otiskům v hornině) nebo nepřímo (znaky na kostře apod.) identifikovat opeření. Objevily se však také nesouhlasné názory a dokonce i zpochybnění toho, zda byl tento malý teropod skutečně opeřený.
Už od roku 1997 tvrdili někteří paleontologové (jako je Američan Alan Feduccia nebo jeho jihoafrický kolega Theagarten Lingham-Soliar), že domnělé proto-peří u dinosauří fosilie je ve skutečnosti součást výztužného hřebene nad páteří nebo jakási tlející vlákna kolagenu (bílkoviny, která je základem pojivových tkání v těle).
Důkazy to potvrzují: Bylo to peří
Další výzkumy (studie tady nebo tady) však ukázaly, že se nejedná ani o první, ani o druhou nabízenou alternativu – vnitřní stavba i umístění na těle odpovídalo opeření, nikoliv hřebenu nebo zbytkům kolagenu.
Ukázalo se dokonce, že chybné úvahy byly v některých případech způsobeny špatným odhadem skutečné linie hřbetu dinosaura, nekvalitními fotografiemi s nízkým rozlišením nebo rýhami po preparaci fosilie, které byly omylem považovány za kolagenní vlákna. Dnes už o reálnosti proto-peří u rodu Sinosauropteryx téměř nikdo z vědců nepochybuje, vedou se ale debaty o jeho funkci a přesné podobě.
Objev nového druhu: Sinosauropteryx lingyuanensis
Na začátku letošního roku byl po téměř třech desetiletích popsán nový druh zmíněného rodu, a tím je Sinosauropteryx lingyuanensis. Jeho fosilie byly odkryty opět v proslulém souvrství I-sien a jeho stáří činí také přibližně 124 milionů let.
Zajímavé je, že autoři této odborné práce stanovili pro jednu kostru dříve řazenou k druhu S. prima nové vědecké jméno Huadanosaurus sinensis. Společně se sinosauropteryxem a několika dalšími rody spadají do nově stanovené čeledi Sinosauropterygidae. Někteří paleontologové se ale domnívají, že je možná všechno jinak a tito malí draví dinosauři jsou ve skutečnosti jen mláďaty dosud neznámých větších teropodních dinosaurů!
Co večeřel Sinosauropteryx?
Zmíněný Huadanosaurus by mohl být mládětem dosud neznámého druhu tyranosauroida, tedy vzdáleného příbuzného slavného druhu Tyrannosaurus rex, žijícího na území severní Ameriky o téměř šedesát milionů let později!
Zbývá tedy mnoho nejasností, ale s jistotou alespoň víme, čím se sinosauropteryx živil. V břišní dutině některých jedinců byly totiž objeveny kůstky jejich poslední kořisti – v jednom případě to byl malý ještěr, příbuzný slepýšům (rod Dalinghosaurus) v dalších pak drobní pravěcí savci z rodů Zhangheotherium a Sinobaatar.
