V době, kdy ještě nikdo neměl sebemenší potuchy o tyranosaurovi, brontosaurovi nebo velociraptorovi, byl již dávno nejznámějším druhohorním plazem Iguanodon. Tento mohutný ornitopodní dinosaurus byl totiž formálně popsán již v roce 1825 a stal se tedy druhým historicky objeveným zástupcem této proslulé skupiny pravěkých obratlovců.
Jediným dinosaurem, který iguanodona pomyslně předběhl, je geologicky starší jurský teropod rodu Megalosaurus, popsaný o rok dříve reverendem Williamem Bucklandem.
Iguanodon: První popsaný býložravý dinosaurus
I tak se iguanodon stal na dlouhá desetiletí nejznámějším dinosaurem a jeho výrazná popularita přetrvala hluboko do 20. století. Dnes už je tento raně křídový ornitopod ze západní Evropy poněkud zastíněn plejádou dinosauřích objevů z různých končin světa, přesto si ponechal své nezaměnitelné kouzlo.
Mimo jiné se totiž jedná o prvního popsaného ptakopánvého dinosaura, prvního známého býložravého dinosaura a prvního vědecky popsaného dinosaura žijícího v období křídy (poslední perioda druhohorní éry, která začala asi před 145 miliony let a skončila před 66 miliony let). Iguanodoni žili asi před 126 až 122 miliony let, v období tzv. rané (spodní) křídy.
Jak se zrodila legenda o objevu?
Iguanodona formálně popsal britský lékař a amatérský paleontolog Gideon Algernon Mantell (1790–1852), a to dne 10. února 1825. Právě letos jsme si tedy připomněli kulaté dvousté výročí této dinosauří celebrity.
Romantická legenda spojená s objevem iguanodona spatřovala skutečného objevitele v Mantellově manželce Mary Ann (1795–1869), která údajně na jaře roku 1822 náhodně objevila první fosilní zub tohoto dinosaura v hromadě štěrku, připraveného na opravu silnice v lokalitě Tilgate Forest v jižní Anglii. Mělo se to stát v době, kdy lékař Mantell navštívil svého pacienta, zatímco jeho mladá a krásná žena se procházela po okolí.
Neznámý druhoroní plaz
Dnes už se historici vědy spíše přiklánějí k jiné verzi – podle dochované korespondence totiž Mantell věděl o „proteo-saurovi“ (jak budoucího iguanodona sám nazýval) již nejméně o dva roky dříve. Předák z nedalekého lomu ve Whitemans Green jej totiž zásoboval fosiliemi nejméně od roku 1820.
Teprve v září roku 1824, půl roku po zveřejnění popisu megalosaura Bucklandem, si byl Mantell jistý, že fosilie patří dosud neznámému druhohornímu plazovi (označení „dinosaurus“ tehdy ještě neexistovalo, vytvořil jej až v roce 1842 jiný britský přírodovědec Sir Richard Owen).
Šťastná náhoda v muzeu
Mantellovi k prozření dopomohla šťastná náhoda. Ve zmíněném termínu totiž navštívil Královskou kolej chirurgů a porovnával zde svoje fosilie s exponáty koster žijících obratlovců. Sám sice neuspěl, ale potkal zde přírodovědce Samuela Stutchburyho (1798–1859), který jej navedl správným směrem – nedávno sám preparoval lebku jednoho druhu leguána a zub iguanodona mu připadal velmi podobný, pouze byl dvacetinásobně delší.
Ačkoliv se jednalo spíše o náhodnou podobnost, Mantell získal potřebný impulz a v únoru následujícího roku představil vědecké veřejnosti dalšího obřího plaza z druhohorního období – zvolil pro něho jméno Iguanodon, tedy „leguání zub“.
Leguán dlouhý přes 60 metrů
Mantell neměl k dispozici kompletní kostru, proto jeho představa o novém dinosaurovi nebyla příliš kvalitní – v jednu dobu se dokonce domníval, že má před sebou jakéhosi kolosálního pravěkého leguána, dlouhého 200 stop (61 metrů)! Nesprávně také umístil jeho kostěný bodec na palci, udělal z něj totiž roh na čenichu iguanodona.
Tento půvabný omyl pak zůstal zachován i na mnoha obrazových rekonstrukcích a prvních betonových modelech dinosaurů, vytvořených v 50. letech 19. století Benjaminem W. Hawkinsem (1807–1894). Dnešní rekonstrukci druhu Iguanodon bernissartensis už by doktor Mantell paradoxně nejspíš vůbec nepoznával.
