Nečekaný objev v Saúdské Arábii: Kosti a mumie gepardů
Saúdská Arábie je největším státem na Arabském poloostrově. Velkou část jejího území zaujímají písečné a horské pouště, na severu se v horách skrývají četné jeskynní systémy. A právě do nich směřovala výprava, která tu chtěla zkoumat netopýry a další jeskynní obyvatele. V pěti z nich ale na vědce čekalo něco úplně jiného: Místo netopýrů objevili gepardy.
Nešlo samozřejmě o živé gepardy, ti na Arabském poloostrově během 20. století vyhynuli. V jeskyních však vědci našli množství jejich pozůstatků. Postupně z nich úspěšně vynesli 54 kosterních pozůstatků, mimo kostí ale objevili i sedm dokonale zachovalých mumifikovaných gepardů.
Opatrně vyzdvižené kostry a mumie putovaly do laboratoře, kde se podrobily detailnímu zkoumání. Za pomoci radiokarbonové metody vědci zjistili stáří každého jedince. Některé kosterní pozůstatky jsou staré až čtyři tisíce let, což dokazuje, že gepardi bývali už v dávné minulosti na Arabském poloostrově běžnou šelmou.
Mumifikovaní jedinci jsou mladšího data, většinou jsou staří přibližně 2000 let. Stáří nejmladšího mumifikovaného geparda se podle vědců pohybuje kolem 200 let. V jeskyni tedy uhynul v době, kdy na poloostrově dožívali poslední jedinci.
Genetický rozbor tisíciletých šelem a šance na návrat
Mnohem zajímavější informace přinesl genetický rozbor vyzdvižených pozůstatků. Ze současných čtyř poddruhů gepardů žije pouze jeden v Asii. Vědci proto předpokládali, že všichni v jeskyních nalezení gepardi budou náležet právě k tomuto poddruhu. Geny ale ukázaly něco jiného. K asijskému poddruhu patřil pouze nejmladší mumifikovaný jedinec, zatímco všechny starší vzorky měly geneticky mnohem blíž ke gepardům severoafrickým. V minulosti tak prokazatelně žily na Arabském poloostrově dva poddruhy.
Výsledky genetických výzkumů mají obrovský význam pro další osud gepardů v oblasti. Ještě začátkem minulého století tu – sice vzácně, ale přesto – žili. Vědci proto už delší dobu uvažují o jejich návratu. Přirozenou volbou by byl poslední zde žijící poddruh, gepard indický. Jenže s ním je problém. Je kriticky ohrožený vyhynutím, posledních padesát jedinců žije na malém území v Íránu. Zasahovat do tak malé populace by mohlo vést k jejich definitivnímu konci.
Záchrana ohrožených druhů a klíčová role pouštních jeskyní
Vědci proto navrhují jinou možnost – na Arabský poloostrov by se mohl vrátit gepard severoafrický, který je geneticky blízký gepardům, kteří tu žili před staletími. I tento poddruh je sice kriticky ohrožený, jeho počty se však pohybují ve stovkách a je dokonce chován v zajetí. Jak ale vědci upozorňují, nelze je do přírody vracet hned.
Prvním krokem musí být návrat jejich přirozené kořisti, tj. na poloostrově zdecimovaných populací přímorožců arabských (Oryx leucoryx), gazel arabských a perských (Gazella arabica a G. marica) a kozorožců núbijských (Capra nubiana).
Tak trochu záhadou je, jak se gepardi dostali do jeskyní. Dosud to totiž nebylo nikde zaznamenáno. Ale kromě pozůstatků gepardů vědci v jeskyních objevili zbytky jejich kořisti a dokonce i trus. To podle nich napovídá, že gepardi v této oblasti skutečně jeskyně pravidelně využívali, pravděpodobně jim sloužily jako denní úkryty před spalujícím sluncem. A právě suché chladné prostředí jeskyní umožnilo dokonalé vysušení uhynulých jedinců, zastavilo činnost rozkladných bakterií a zachovalo neporušené genetické informace.
