Kromě zjištění, že krkavci mají vynikající prostorovou paměť, vědci během výzkumu zaznamenali i několik dalších zajímavostí ze života vlků a krkavců.
Hravá vlčata a drzí krkavci
Vzájemný vztah vlků a krkavců se netýká jen sdílení potravy (a o sdílení lze skutečně mluvit, protože vlci se nijak nesnaží krkavce od svých úlovků odehnat). Jejich soužití začíná už v nejútlejším mládí.
Krkavčí mláďata se líhnou prakticky ve stejném období, jako se rodí vlčata. A v okamžiku, kdy všechna současně dospívají, už se začínají vzájemně setkávat. Vědci tak byli svědky situací, kdy krkavci provokovali vlčata, tahali je za ocas a přiměli je tak k předstíraným útokům a hravým honičkám. Dospělí vlci tyto hravé šarvátky nijak neřeší, berou je jako součást svého života.
V množství je síla: Klovací pořádek u krkavců
Zajímavé vztahy jsou i mezi mladými a dospělými krkavci. V hejnu těchto ptáků platí tzv. „klovací pořádek“. Obrazně to znamená, že výše postavený jedinec smí „klovat“ níže postavené jedince, ale sám musí snášet „klování“ od všech výše postavených.
U krkavců má nejvyšší postavení rozmnožující se pár, který si brání své teritorium včetně kořisti a všechny mladší, a tedy níže postavené jedince od ní vyhání. Jenže ti se ne vždy s tímto údělem smíří.
Pokud jich je málo, začnou se ozývat hlasitým voláním, kterým sdělují svým vrstevníkům, že je tady k dispozici potrava a přivolávají je k ní. V okamžiku, kdy se mladých krkavců slétne dostatek, jsou v přesile a vůdčí pár už nemá šanci před nimi potravu ubránit.
