Kulturní křižovatka divadlo Vzlet v pražských Vršovicích je pravidelným dějištěm jedinečného představení na pomezí divadla, improvizace a simulace. Autorský projekt „A proč?“ od absolventů Divadelní fakulty AMU ze souboru 11:55 (čti Za pět dvanáct) a skupiny třinácti teenagerů se snaží přijít na to, co by se stalo, kdyby se na politické mapě Česka objevila dětská politická strana bojující výhradně za zájmy dětí.
A je to opravdu zajímavá podívaná, která umí člověka přimět k nejednomu zamyšlení.
Dětská politická strana na scéně: Jaké jsou skutečné problémy teenagerů?
Světla zhasnou a jednotlivé děti se nám postupně představují. Mají skutečná jména, skutečné sny a skutečná trápení. Tvůrci inscenace je vybírali z více než třiceti mladých lidí, obvykle zcela bez hereckých zkušeností, kteří se loni přihlásili na casting.
Následovala série kreativních dílen, kde se řešily výzvy, kterým dnešní teenageři čelí, a hledala autentická témata, která je zajímají nejvíce. Právě takto vznikala „kostra“ celé simulace. To, co najdeme uvnitř, je ale ještě mnohem reálnější.
Ocitáme se na moderovaném zasedání fiktivní dětské politické strany, kterou děti pojmenovaly Klíč k budoucnosti. Na úplném začátku se musí dohodnout na společných cílech a programovém prohlášení, aby bylo vše připraveno na tiskovou konferenci.
Jenže začínají první neshody, kterých ještě do konce dvouhodinové simulace bude nespočet. Stejně jako ve skutečné politice.
Simulace politiky v přímém přenosu: Na programu je umění i válka
Žádné představení přitom není stejné: Zatímco dnes děti řešily například peníze pro umělce a kulturní zařízení, včera byla na programu hlavně krize na Blízkém východě, vysvětluje režisér Petr Erbes. Občas se vše spojí dohromady a teenageři pokládají otázky, na které nemají odpověď ani dospělí.
„Proč by se měly dávat peníze divadlům, když nám můžou brzy padat na hlavu bomby?“ ptá se jedna z mladých politických nadějí na jevišti.
Témata, kterých se dotýkají, nejsou ani trochu jednoduchá. Patří k nim misogynie (nenávist vůči holkám), rasismus nebo šikana. A to jak kybernetická, tak fyzická. Ostatně traumatizaci studentů se věnoval i předchozí „teenagerovský“ projekt souboru 11:55 nesoucí název První rána kapitána.
V jednu chvíli se diskuze zvrtne tak, že moc nechybí k tomu, aby se kluci mezi sebou poprali. Je to ale plánovaná nadsázka, která byla ve scénáři. Pětice moderátorů ze souboru Za pět dvanáct obratem pouští divákům skutečné záběry rvaček v parlamentech po celém světě.
Projekt A proč? dává mladým hlas, který dospělí často vůbec neslyší
Není to rozhodně optimistická podívaná. „Strach z budoucnosti a skepse vůči tomu, jak se naše elity staví ke klimatické krizi, to jsou rozhodně dvě věci, které děti vnímají hodně intenzivně,“ dodává Petr Erbes.
Zároveň si ale myslí, že témata jako hledání identity nebo způsobu, jak měnit věci kolem sebe, jsou vlastní jak dětem, tak dospělým, což přispívá k síle společného zážitku.
V intimnějších momentech celého představení zbývá čas zaměřit se na decentní a hravé kulisy – třeba šedivý odpadkový koš, který je ironicky stylizovaný jako volební urna. I ten je důkazem toho, jak málo současné děti věří, že mohou věci kolem sebe ovlivnit.
Stěny místnosti, ve které se schůze Klíče k budoucnosti odehrává, zdobí vlajky i plakáty. Jeden z nich nádherně shrnuje to, co se obě generace tvůrců snaží návštěvníkům v divadle Vzlet vysvětlit ze všeho nejvíce: „Hlasům mladých nechybí síla, ale mikrofon!“
A co dál?
Simulaci „A proč?“ je možné ve Vzletu zhlédnout jak večer, tak v rámci dopoledních představení pro školní skupiny. Ty dostávají příležitost přicházet s vlastními starostmi a nápady na řešení v rámci zhruba hodinových workshopů.
Je to výzva pro všechny zúčastněné – režisér Petr Erbes přiznává, že přijetí obou představení zapojujících dětské neherce bylo často lepší od dospělých než od jejich vlastních vrstevníků.
Přečtěte si také další články z webu Ábíčka o tom, jaká aktuální témata a hrozby trápí dnešní mladou generaci:
