Kde končí legrace a začíná šikana? Někdy to není vůbec jasné. Poznámka, která měla být vtipná. Narážka, která se opakuje častěji než dřív. A pak moment, kdy se něco změní a už to není legrace.
Právě o tom jsme si povídali s Andreou Kumstovou z Linky bezpečí, která se s podobnými příběhy setkává každý den. Nejde totiž jen o nepříjemné poznámky nebo urážlivé vtípky. Jakmile vztah bolí, je potřeba zpozornět.
Zrádná šikana: Proč to není jenom sranda
Nejedná se totiž jen o jednu nepříjemnou situaci, ale o něco, co se vrací znovu a znovu. Dítě žije v napětí – neví, kdy přijde další poznámka, další útok. Přidává se strach, nejistota a pocit, že z toho nelze utéct.
A právě v tom je šikana zrádná – málokdy sama odezní. Naopak má tendenci se postupně stupňovat. To, co začíná jako poznámky nebo narážky, může přerůst ve vážnější útoky ať už fyzické, nebo psychické. Dopady přitom nekončí v danou chvíli. Mohou ovlivnit to, jak dítě vnímá samo sebe, ostatní i vztahy do budoucna.
Proč si agresoři vybírají právě mě?
Příčiny šikany
Jedna z nejtěžších věcí je, že se děti samy viní. Přemýšlí, jestli neudělaly něco špatně, jestli si to samy nějak nezpůsobily. Přitom důvodem pro šikanu ve škole může být téměř cokoliv – nejčastěji odlišnost.
Někdo má horší známky, jiný nemá tak značkové oblečení nebo „nejnovější“ telefon. Jindy je to ale opačně – stačí být nadprůměrně nadaný a v něčem vyčnívat. Hlavní je ale jedna věc: Chyba nikdy není na ramenou toho, kdo šikanu zažívá.
Kyberšikana: Když z online světa není úniku
Dnes navíc šikana nekončí odchodem ze školy. Pokračuje v mobilu. Ve zprávách, ve skupinových chatech a na sociálních sítích. Domov přestává být bezpečným úkrytem. A právě to je na online šikaně neboli kyberšikaně zrádné – člověk z ní nemá kam odejít.
Velkou roli hraje i schovávání se za obrazovku. „Říct někomu něco z očí do očí je mnohem těžší, než napsat pár vět do mobilu nebo na počítači a odeslat je do online prostoru,“ popisuje Andrea Kumstová z Linky bezpečí.
Jak se bránit šikaně a kde hledat pomoc
Strach je v takové situaci úplně přirozený. Důležité je ale vědět, že šikana není v pořádku a že na ni člověk nemusí zůstávat sám. Pokud je to na začátku, může pomoci se ozvat a jasně říct: „To, co děláš, mi není příjemné. Nechci to zažívat.“ Někdy to stačí. Pokud ale ne, je potřeba neotálet a obrátit se na někoho dospělého – rodiče, učitele nebo jiného člověka, kterému dítě věří.
Vyhrožování a zastrašování přitom často slouží jen k tomu, aby si agresor udržel převahu. I proto má smysl udělat další krok, i když je to těžké. Pomoci může i vědomí, co se bude dít dál – škola i dospělí mají povinnost dítě chránit a situaci řešit. Díky tomu si člověk dokáže situaci lépe představit a nemusí působit tak bezvýchodně.
Podpora kamarádů: V jednotě je síla
Být svědkem šikany ale může být stejně těžké jako ji zažívat. Ne každý má odvahu zasáhnout, zvlášť když hrozí, že se sám stane terčem. Někdy ale stačí málo. Postavit se vedle toho, komu je ubližováno. Dát najevo, že v tom není sám. Právě podpora kamarádů může být momentem, který situaci zlomí – agresor najednou ztrácí převahu a už se necítí tak velký, jak by si přál.
Nejčastější mýty o šikaně:
„Je to jen sranda.“
Pokud to někoho bolí, není to legrace – ani když se ostatní smějí.
„Ono to samo přejde.“
Šikana se většinou sama nezastaví. Často se naopak postupně zhoršuje.
„Nikdo mi stejně nepomůže.“
Pomoc existuje – jen o ní někdy nevíme, nebo se bojíme ji vyhledat. Využít můžete například Linku bezpečí.
„Když to řeknu, bude to horší.“
Vyhrožování je způsob, jak si agresor udržuje kontrolu. Říct si o pomoc je první a nejdůležitější krok k řešení.
„Musím si to vyřešit sám.“
Nemusíš. Na šikanu není potřeba být sám – právě naopak.
Rozhovor s Linkou bezpečí a co bude příště
Šikanu s námi přišla probrat Andrea Kumstová, vedoucí e-mailové poradny, krizová interventka a lektorka z Linky bezpečí. Celý rozhovor najdete na YouTube kanálu ábíčka již nyní. Jsou tam také první čtyři díly našeho společného seriálu o duševním zdraví. Další obsah k tématu je k dispozici tady na abicko.cz a na našich sociálních sítích. V příštím dílu seriálu podrobně probereme stres a tlak na výkon.
