Nově objevená spolupráce ocelotů a vačic není ve světě zvířat ojedinělá. Odborně se nazývá mutualismus. Jde o spojenectví dvou odlišných zvířecích druhů, ze kterého mají oba užitek. Mezi nejznámější příklady patří spolupráce velkých savců s ptáky, kteří je zbavují parazitů, nebo soužití sasanek, které poskytují ochranu rybám klaunům očkatým a za to získávají zbytky jejich potravy.
Spolupráce dvou samotářských savců je méně obvyklá, zvláště, když jde o druhy, které by si podobně jako ocelot s vačicí mohly konkurovat. Přesto byly v nedávné minulosti takové případy popsány.
Kojot a jezevec: Spojenectví rychlosti a síly
Jedna šelma psovitá, jedna lasicovitá a obě mají shodnou touhu ulovit a pochutnat si prérijních syslech nebo psounech. Každá z nich ale vyniká v něčem jiném. Kojot prérijní (Canis latrans) je rychlý běžec, který svou kořist dokáže uštvat.
Zavalitému jezevci americkému (Taxidea taxus) naopak krátké silné končetiny s dlouhými drápy příliš hbitý pohyb neumožňují. Zato fungují jako výkonná rypadla, proto je hrabání nejvýraznější schopností jezevce. K vytoužené kořisti se snadno a rychle dostává pod zemí. A právě na tom je založena jejich spolupráce.
Jezevec se do nor prohrabe velmi rychle, vyplašení hlodavci se proto zachraňují rychlým útěkem na povrch. A tady už na ně číhá kojot. Nebohý hlodavec mu často vběhne přímo do tlamy. Aby rychlému kojotovi unikl, má jedinou možnost, vrátit se zpět pod zem, kde na něj ovšem čeká jezevec. Obě šelmy tak díky vzájemné spolupráci mnohonásobně zvyšují svou šanci na úlovek.
Liška kapská a zorila: Tajemní lovci veverek z pouště Kalahari
Svou dvojici spolupracujících šelem má i jižní Afrika. Opět jde o šelmu psovitou a lasicovitou. Jejich spolupráce byla díky fotopastem objevena a popsána před necelými třemi lety. Loveckými partnery jsou v tomto případě liška chama (Vulpes chama), známá také jako liška kapská, a zorila velká (Ictonyx stratus). Jejich loveckým územím jihoafrická poušť Kalahari.
Obě šelmy byly často zastiženy ve vzájemné blízkosti. Společně vyhledávají kolonie veverek kapských. Jakmile je objeví, zorila vnikne do nory, kde pronásleduje její obyvatele, zatímco liška sleduje jejich pohyb z povrchu a čeká, až se zorile podaří vyhnat veverku z nory. Liška ji chytne do zubů a s úlovkem v tlamě počká, až zorila opustí noru. Pak společně odcházejí, zatím vždy z dosahu fotopasti.
Jakým způsobem se obě šelmy dělí o kořist, se proto dosud vědcům nepodařilo zjistit. Závislí jsou přitom na fotopastech, protože přímé pozorování není kvůli plachosti obou šelem možné.
