Co udělá krab poustevníček, když povyroste a ulita mu začne být těsná? Vyleze z ní a najde si novou. Jenže to, co vypadá logicky a roztomile a co se dočtete v mnoha knížkách o zvířatech, popisuje ideální situaci – a ta v přírodě nastává spíš málokdy.
Prázdných ulit vhodných k tomu, aby do nich poustevníček zastrčil svůj měkký nechráněný zadeček, zabydlel se v nich a neustále je nosil na zádech, zase tak moc není. Musí mít správnou velikost, vhodný tvar a především nesmí být poškozené a provrtané dírami. V tomto ohledu jsou poustevníčci velmi vybíraví a ze svých nároků neustupují. Kompromisy dělají jinde.
Co dělá krab, když má moc malý dům?
Krabi poustevníčci (říká se jim i raci poustevníčci) začnou zalézat do prázdných ulit měkkýšů poté, co dokončí larvální stadium a dosáhnou dospělosti. Ani poté však nepřestanou růst, protože korýši mají takzvaný neukončený růst. S chitinovým krunýřem, který kryje jejich hlavohruď, je to snadné – poustevníček svůj exoskelet vysvlékne a během pár dní se mu vytvoří nový. Měkký zadeček už vůbec není problém, ten se jednoduše zvětší.
Ale co s ulitou, která časem začne být moc malá? Poustevníček má dvě možnosti. První, kterou už jsme naznačili, je výměna starého obydlí za větší. Pokud však není možná, protože poustevníček větší vhodnou ulitu nenajde, přichází na řadu opačná logika: Korýš výrazně zpomalí svůj růst.
Jak krab poustevníček dokáže zastavit růst?
Fakt, že velikost ulity může být limitujícím faktorem růstu poustevníčků, je známý už dlouho. Otázkou však zůstávalo, jak korýš dokáže svůj růst potlačit. Nejjednodušší odpověď, že prostě přijímá méně potravy, není v tomto případě správná.
Profesor Philip Starks z americké Tufts University a jeho kolegové k tomuto závěru došli při laboratorním zkoumání druhu poustevníčků s latinským jménem Pagurus longicarpus. Potravní chování a produkci odpadních látek sledovali u dvou skupin těchto poustevníčků: Jedna měla dobře padnoucí ulity, zatímco druhé skupině už byly ulity těsné.
Čím se živí a proč vyhazuje živiny?
Výsledky experimentu ukázaly, že poustevníčci v příliš těsných ulitách nejedli o nic méně než ti, kterých se problém příliš malého obydlí zatím netýkal. Daleko častěji však „chodili na záchod“. Naznačuje to, že místo toho, aby živiny z potravy zabudovali do svých tkání, je nevyužité vyloučili z těla.
Mechanismus potlačení růstu u poustevníčků je tedy mnohem sofistikovanější, než se předpokládalo: Místo jednoduchého řešení ve stylu „prostě budu méně jíst, abych se tam vešel“ poustevníček delikátně vyvažuje asimilaci živin z potravy tak, aby udržoval své stávající tkáně, ale současně netvořil moc těch nových, které by zvětšily objem jeho tělíčka.
