Sršně patří mezi největší zástupce blanokřídlého hmyzu. Prvenství mezi nimi, co se velikosti i nebezpečnosti týká, drží sršeň mandarínská. Její jed je velmi silný a do těla oběti ho dokáže vpravit značné množství. Jed způsobuje silnou bolest, rozpad červených krvinek a srdeční problémy, což může vést až ke smrti oběti. Právem si proto získala přezdívku sršeň – zabiják.
Jak odvážní skokani loví sršně
Přesto má sršeň mandarínská svého pokořitele. Nedávno totiž japonští vědci zjistili, že si na nich a jejich menších příbuzných pochutnávají skokani černoskvrnní (Pelophylax nigromaculatus). Našli totiž pozůstatky sršní v jejich žaludcích. To s sebou přineslo zajímavou otázku – dovedou se při jejich lovu žihadlu šikovně vyhnout, anebo na ně jed nepůsobí?
Výzkum v laboratoři ekologa Sugiury
Odpověď na tuto otázku hledal ekolog Šindži Sugiura z univerzity v Kobe. Přesné pozorování, jakým způsobem skokani nebezpečné sršně loví, prováděl v laboratorních podmínkách, kam přenesl z přírody 45 skokanů černoskvrnných a po patnácti živých jedincích tří místních druhů sršní – sršeň mandarínskou, sršeň žlutavou a sršeň Vespa analis (nemá české jméno). Každému ze skokanů pak jednu z nich nabídl a po skončení pokusu ho vrátil do přírody.
Žihadlo sršeň před žábou neochrání
Skokani podle očekávání nezaváhali a na nabídnuté kořisti si pochutnali. Vědci přitom pečlivě dokumentovali každý jejich pohyb. Zjistili, že se žáby nijak nesnaží vyhnout nebezpečnému žihadlu. Právě naopak, v řadě případů byly žihadlem pobodány – do tlamy, do jazyka, dokonce i do oka. Ale zdálo se, že to vůbec nevnímají. Nejenže necítily bolest, ale následně ani nevykazovaly žádné následky otravy jedem. Zcela zjevně jsou vůči sršnímu jedu imunní.
Proč je sršní jed neúčinný?
Jak je možné, že sršní jed skokanům nijak neublíží? Vědci nabízejí dvě vysvětlení. Obě vycházejí z toho, že sršně nejsou pro skokany běžně dostupnou a častou kořistí. Na tu číhají v mělkých pobřežních vodách, ke kterým se stahuje hmyz, aby se napil. Blanokřídlý hmyz se bez vody neobejde, sršně proto vodní zdroje pravidelně navštěvují, a pokud usednou do blízkosti číhající žáby, ta je snadno uloví. Jde však pouze o jednotlivce.
Imunita skokanů proto může být způsobena tím, že si sršně nevyvinuly ke své obraně jed, který by na žáby účinkoval. Ten působí na teplokrevné ptáky a savce, kteří mohou ohrožovat jejich hnízda.
Získaná imunita vůči hmyzu
Vědci ale připouštějí i druhou možnost. Kromě sršní uloví skokani i celou řadu dalších druhů blanokřídlého hmyzu vybaveného jedovatým žihadlem, jako jsou vosy, včely, mravenci apod. Je tedy možné, že si žáby skutečně vytvořily vůči jedu blanokřídlých imunitu. V takovém případě by podle vědců mohl být tento výzkum základem pro studium odolnosti organismů vůči jedům.
Japonské sršně:
Porovnání velikostí
Vědci dnes na světě rozeznávají 22 druhů sršní rodu Vespa, z nichž většina žije v Asii. K pokusům se skokany byly použity dělnice tří druhů běžně se vyskytujících v Japonsku. Jednalo se o největší druh tohoto rodu, sršeň mandarínskou (V. mandarinia), která dorůstá až 4,5 cm délky, v rozpětí křídel má 7,5 cm a její žihadlo měří 6 mm. Další dva druhy už tak impozantní nejsou, sršeň žlutavá (V. simillima) se svou délkou 2,3 cm je dokonce menší než naše sršeň obecná (V. crabro – až 3 cm). Třetí druh, V. analis, je někde mezi – dělnice měří maximálně 2,8 cm.
