Pouštní oblasti Mexika a jihozápadu Severní Ameriky jsou domovem drobných hlodavců, které známe pod českým jménem tarbíkomyši. Stejně jako tarbíci ze Starého světa, i tarbíkomyši připomínají klokany. Pohybují se dlouhými skoky na silných prodloužených zadních končetinách. Dlouhé nohy však tarbíkomyším neslouží jen k rychlému útěku, ale také k aktivní obraně před predátory.
Noční život
Tarbíkomyši jsou noční tvorové, jejich hlavním nepřítelem jsou proto noční lovci – sovy a pouštní druhy chřestýšů. Chřestýši svou kořist nepronásledují, číhají na ni v blízkosti jejího doupěte. Jsou stočení do smyčky, a když se nic netušící hlodavec přiblíží, had prudce jako pružinu vymrští přední část těla a uštkne ho. Útok je bleskurychlý, ale tarbíkomyši často stačí před smrtící tlamou uskočit.
Lovec a kořist
Vědci už delší dobu sleduji vztah mezi nejběžnějším druhem, tarbíkomyší pouštní (Dipodomys deserti) a jejím hlavním predátorem, chřestýšem rohatým (Crotalus cerastes). Množství záběrů z kamer s nočním viděním ještě donedávna naznačovalo, že tarbíkomyši jsou vůči chřestýšímu jedu imunní. Podle snímků se totiž zdálo, že had stačil svou oběť uštknout, ta ale unikla.
V hledáčku kamery
Jenže technika, kterou byly nahrávky pořízeny, byla příliš pomalá na to, aby zachytila, co se skutečně stalo. To dokázaly teprve nedávno nejmodernější kamery s vysokorychlostním snímáním. Vědci opatřili některé chřestýše miniaturním vysílačem, aby mohli sledovat jejich pohyb. Když se had přiblížil k noře tarbíkomyši a zaujal u ní loveckou pozici, rozmístili tyto moderní kamery okolo. A scénu "nasvítili" infračerveným světlem, které zvířata ani lidé nevidí.
Myš kickboxerka
Když získané videozáznamy rozfázovali na jednotlivé záběry, nestačili se divit. Tarbíkomyš má dokonalý sluch, zachytí i nepatrný šelest způsobený pohybem hada startujícího k útoku. V okamžiku kdy had zaútočil, tarbíkomyš skočila. Někdy uskočila do strany, jindy kolmo vzhůru a to až šestkrát výš, než je její vlastní délka. Dlouhý ocas jí posloužil jako kormidlo, s jehož pomocí se ve vzduchu se otočila, a prudkým kopancem zadníma nohama útočícího hada srazila. Než se chřestýš vzpamatoval, byla pryč.
Had nestíhá
Celá akce je tak rychlá, že ji lidské oko nedokáže zachytit – odehrává se milisekundách (1 ms = 1 tisícina sekundy). Zatímco mrknutí lidského oka trvá asi 150 milisekund, útok chřestýše jich nezabere ani 100. Ale tarbíkomyš je ještě rychlejší – její reakce trvala většinou 70 milisekund. Někteří jedinci se od okamžiku, kdy chřestýš vyrazil do útoku, dostali do bezpečí za pouhých 38 milisekund! A hadí zuby zasáhly už jen oblak prachu, který za sebou hlodavec zanechal.
Dva způsoby obrany
Odskok a odkopnutí
Život bez vody
Tarbíkomyši jsou takoví křečci Severní Ameriky. Patří totiž do čeledi pytloušovitých (Heteromyidae), kteří jsou podobně jako naši křečci vybaveni lícními torbami. A stejně jako oni v nich přenášejí zásoby potravy, hlavně zrní, které shromažďují v podzemních doupatech. Samotných tarbíkomyší (r. Dipodomys) existuje 22 druhů, tarbíkomyš pouštní patří se svou délkou až 30 cm k největším. Jsou schopni vydržet 2-3 týdny bez vody, druhy z nejsušších oblastí nepotřebují pít vůbec.
