Pražská zvířecí záchranka je celorepublikový unikát – nikde jinde totiž není bezodkladná péče o uvízlá či zraněná volně žijící zvířata tak dobře dostupná jako právě zde.
Společně strávený den s Kateřinou Landovou, která je jednou ze dvou záchranářek, jež se ve službě střídají, začíná v Domě ochránců přírody v pražské Michli. Ten slouží nejen jako základna pro výjezdy po Praze a blízkém okolí, ale taktéž jako dispečink pro záchranné stanice v České republice dostupný na čísle 774 155 155. Jednotlivé stanice provozují svoje vlastní výjezdové služby a přijímají zraněná zvířata do péče.
Péče o netopýry a volavky v Praze
Je sice teprve dopoledne, ale přesto tu už dvě zvířata vyčkávají. Netopýr rezavý tu pobývá téměř měsíc. Kvůli jeho zdravotnímu stavu jej totiž zatím není možné přemístit do chráněného hnízdiště netopýrů v jeskyni na břehu Berounky nedaleko obce Srbsko, a tak se o něj zcela výjimečně stará právě Kateřina Landová.
Naopak na volavku popelavou s naraženým křídlem, kterou Katka chytila během nočního výjezdu na dohled od pražské O2 areny, už čekají v Záchranné stanici hl. m. Prahy pro volně žijící živočichy. Je to jediné zařízení svého druhu v Praze, které se postará o zraněná divoká zvířata, ať už je lidé donesou sami, nebo je přiveze právě zvířecí záchranka.
Transfer zvířat a specializovaná péče
V rámci každého výjezdu je nutné učinit rozhodnutí, co se se zvířetem bude dít dál. Někdy se jedná o takzvaný transfer neboli přesun zvířete na jiné vhodnější místo. Třeba když se kachna i s mláďaty uhnízdí na střeše kancelářské budovy, najde jim Kateřina nové bydliště poblíž řeky a pak celou skupinku opatrně odnese.
Většina výjezdů končí odvozem zvířat do záchranné stanice, v naléhavých případech však míří rovnou do veterinární ordinace, která se specializuje právě na volně žijící tvory. Na „běžné“ pražské veterině bychom mezi domácími psy a kočkami v čekárně udělali pořádný rozruch, který by byl nežádoucí pro všechny zúčastněné.
Telefonický dispečink: Kdy volat zvířecí záchranáře?
Pražská zvířecí záchranka v uplynulém roce řešila více než tři tisíce telefonátů, avšak jen zhruba každý třetí skončil výjezdem na záchrannou akci. Často totiž stačí jen dobrá rada, jak zvíře vyprostit a zároveň nevyděsit. Případně se po několika větách zjistí, že zvíře možná pozornost a péči vůbec nepotřebuje.
Takový je i jeden z prvních telefonátů dne, během kterého Katku doprovázíme. Volající pán má obavy o osud páru ondater vyhřívajících se na sluníčku u vody. Nakonec se ale dobře mířenými otázkami dopátráme toho, že jde ve skutečnosti o nutrie, které jsou v Česku nepůvodním invazním druhem – nejedná se tak o práci pro zvířecí záchranáře.
Vždy připraveni: Vybavení výjezdového auta pro záchranu zvířat
Naposledy kontrolujeme volavku z nočního odchytu a nakládáme ji v přepravce do kufru výjezdového auta. To je doslova po strop napěchované věcmi, které by se při zásahu mohly hodit.
Jsou tu třeba nejrůznější druhy sítí, ručníky, podestýlka, bedýnky odlišných velikostí, krmení pro rozličné druhy zvířat (v případě nutnosti nalákat je při odchytu), šestimetrová teleskopická tyč, podběrák, holiny, „broďáky“ nebo sokolnické rukavice. Kateřina mě ale ubezpečuje, že jejím nejčastějším pomocníkem je ručník, do kterého se vyčerpané zvíře nechá zabalit.
První pomoc: Jak postupovat při nálezu zraněného zvířete
Pokud byste se do něčeho podobného chtěli pouštět i vy, dobrá rada zní: Nedělejte to! Na divoká zvířata v přírodě může ze zákona sahat pouze vyškolený člověk s profesním oprávněním a vzít si je domů není legální ani správné. Nejlepší je vždy první ze všeho zavolat na kontaktní telefon zvířecí záchranky a zeptat se, jak dále postupovat. Vyškolený profesionál vám pomůže a poradí, jaké jsou nezbytné kroky.
Často je to zabezpečení tvora před dalším zraněním či zimou (například pomocí papírové krabice) a poté jeho přesun do sucha a tepla. Každý případ je však zcela individuální – i proto je lepší nejprve zavolat, než napácháte více škody než užitku. Se záchranáři je možné si vyměnit i fotky či videa a podle toho se kvalifikovaně rozhodnout.
U volně žijících živočichů hrozí riziko infekčních onemocnění
Je třeba pamatovat i na to, že volně žijící zvířata mohou být nositeli různých infekčních onemocnění, jakkoliv se to nestává úplně často. Diagnostické možnosti jsou v terénu omezené, a tak je nutné dát na zkušenosti a intuici.
Většinu běžných infekcí lze identifikovat pomocí vnějších (například stav srsti, peří, tlamy) nebo vnitřních znaků. Nemocné zvíře projevuje nezájem hraničící s apatií, v případě zvířat žijících ve skupinách se jej ostatní jedinci mohou snažit „vyštípat“ pryč, aby se nenakazili.
Dětští zachránci: Jak interpretovat chování divokých zvířat
Kateřina říká, že zhruba každý osmý volající je nezletilý, a přístup dětských zachránců zvířat si velmi chválí. Perfektně totiž následují pokyny a ochotně zůstávají i přes vlastní nepohodlí u zvířat, dokud si pro ně nepřijede záchranka. Ptáme se i na nejčastější omyly lidí ve vztahu k divokým zvířatům.
„Problematické je polidšťování zvířat a chybná interpretace jejich chování. Když se k vám divoké zvíře přibližuje, není to tak, že by se chtělo kamarádit, ale je to signál, že je něco špatně. Stejně tak to, že se zvíře manipulaci nebrání, není proto, že by snad vědělo, že mu pomáháte, ale zkrátka proto, že už je naprosto vyčerpané,“ vysvětluje Kateřina Landová.
Domácí vězení: Záchrana ptáků v městské zástavbě
Volavku jsme odevzdali a po cestě vyřídili několik telefonátů ze všech koutů republiky od Českého Krumlova až po Olomouc. Všichni volající už vědí, co dělat, a mají kontakt na místní záchranáře.
Další telefonát je od rodiny z pražského Žižkova, které skrze světlík činžovního domu prolétl až do okénka v koupelně holub. To už bude práce pro nás! Unaveného městského holuba nacházíme na dně světlíku, odkud se nedokáže dostat sám. Kateřina mi vysvětluje, že toto je jeden z případů, který vůbec nemusel nastat, pokud by správce domu průduch do světlíku na střeše vhodně zabezpečil sítí.
Zásah v terénu na poslední chvíli: Zraněná volavka v Dubči
To už ale máme další cíl výjezdu. U rybníku v pražské Dubči leží zraněná volavka popelavá. Bude muset chvíli vydržet – proplétáme se pražskými ulicemi plnými aut. Když přijíždíme, vidíme, že je ve výrazně horším stavu než ta, kterou jsme před pár hodinami předávali do péče záchranné stanice.
Je zamotaná v hustém ostružiní, ze kterého ji budeme muset vystříhat. Na peří má krev i kusy ledu. Právě zima ji možná zachránila – zpomalila totiž krevní oběh, takže zvíře před naším příjezdem neztratilo tolik krve. Tentokrát s jistotou víme, že naše další kroky povedou do veterinární ordinace.
Cíl záchranných stanic: Návrat zvířat do přírody
Cestou ještě nabíráme v Libni zraněného netopýra hvízdavého, poslední zvíře dnešní směny. I ten bude potřebovat veterinární ošetření. Vzhledem k chybějícímu uchu ale už teď dokážeme říct, že nebude možné jeho budoucí vypuštění do volné přírody, kde by kvůli neschopnosti hledat potravu (pomocí tzv. echolokace) nepřežil. A tak se pro něj bude v případě úspěšné operace hledat místo ve stanici pro zvířata s handicapem.
Veškerá práce lidí z Pražské zvířecí záchranky i dalších záchranných stanic po celém Česku však směřuje ke stejnému cíli: Navrátit co nejvíce odchycených zvířat zpět do přírody, kam bezpochyby patří.
Nejčastější pacienti zvířecí záchranky:
Statistika nuda je?
Až 70 % všech výjezdů zvířecí záchranky je k ptákům, kromě městských holubů jde i o rorýse, divoké kachny nebo stále častěji se vyskytující holuby hřivnáče. Zbývající pacienti jsou typicky z říše savců, jedná se o ježky, netopýry, zajíce či veverky. Občas se však vyjíždí i k plazům či obojživelníkům. Loňskou raritou byla záchrana sluky lesní či sýce rousného. Celá Národní síť záchranných stanic přijala v roce 2025 celkem 40 784 zvířat 247 různých druhů.
PET-MEDIC: Záchranná služba pro psy a kočky v Praze
Pražská zvířecí záchranka pro volně žijící zvířata není jediná podobná služba, která na území hlavního města funguje. Přidruženou složkou Integrovaného záchranného systému je také záchranná služba PET-MEDIC určená pro domácí zvířata.
Záchranka s veterinářem na palubě dokáže být u akutních stavů po Praze během 5 až 20 minut, zvíře je po stabilizaci převezeno do jedné ze sedmi spolupracujících veterinárních nemocnic podle jejich specializace na různé druhy zranění či život ohrožujících stavů.
Záchranná služba pro domácí zvířata funguje i v některých dalších velkých městech v Česku – pokud máte v domácnosti psa či kočku, je vhodné si číslo na záchranáře ve vašem městě najít a uložit pro případ potřeby.
