Když se v posledních letech začaly zvyšovat počty karet obecných, ochranáři se zaradovali. Zdálo se, že tento druh má vyhráno. Výsledky patnáctiletého výzkumu, který prováděl mezinárodní tým vědců z londýnské univerzity Queen Mary, však ukázaly pravý opak: Růst populace může nakonec vést k jejímu kolapsu.
Karety obecné na Kapverdách: Kde je problém?
Vědci studovali karety obecné na Kapverdských ostrovech, které jsou jedním z klíčových líhnišť tohoto druhu. Z historických dat věděli, že úspěšnost rozmnožování ovlivňuje teplota. V teplejších letech počet snůšek narůstal, chladnější roky znamenaly jejich pokles. V posledních letech ale vědci zaznamenali trvalý nárůst zdejší želví populace. Ve své studii se proto zaměřili na to, zda je tento trend výsledkem ochranářských opatření, nebo za to může globální oteplování.
Teplejší oceány urychlují rozmnožování mořských želv
V souvislosti s globálním oteplováním se zvyšuje teplota povrchových vod oceánů, v nichž karety během roku hledají potravu. Vědci je sledovali za pomoci dronů a satelitní telemetrie a současně zaznamenávali teplotu vody. Výsledky pak potvrdily, že vyšší teplota povrchových vod způsobuje rychlejší dozrávání vajíček v tělech samic. Mořské želvy tak mohou klást vejce v kratších intervalech a ve vícečetných snůškách.
Samec, nebo samice? Rozhoduje teplota
Důležitá je však i teplota v líhništi během inkubace vajíček. Ta totiž určuje pohlaví mláděte, které se z vajíčka vylíhne. Při teplotách pod 27,7 °C se z vajíček líhnou samci, zatímco z vajíček, v nichž se zárodek vyvíjí při teplotách nad 30 °C, se líhnou samice. Díky kolísání teplot v minulosti zůstával poměr pohlaví stabilní, během několika sezon se počet samců a samic vyrovnal. K rovnováze přispívala i skutečnost, že se samice nerozmnožovaly každoročně, zatímco samci připlouvali k líhništi každý rok.
Globální oteplování a drtivá převaha samic
Snůšky nepřibývaly jen na Kapverdských ostrovech, stejným způsobem rostl jejich počet i u dalších 28 světových populací karet obecných. Každoroční nárůst počtu snůšek a novorozených želvích mláďat tak vypadal jako obrovský úspěch a naděje pro tento druh želv. Jenže následně se vědci zaměřili na poměr pohlaví líhnoucích se mláďat a došli ke zdrcujícím výsledkům. V průměru se na deset mláďat vylíhlo devět samic a jen jeden samec. A v některých letech byl poměr ještě horší, z některých snůšek se samec nevylíhl ani jeden!
Proč mořským želvám hrozí vyhynutí?
Jak je možné, že karety kladou stále víc vajec a mláďata přibývají, přestože se nelíhnou samci? Odpověď na to dává pohled do minulosti. Karety obecné dospívají ve věku 30–35 let a dožívají se až 70 let. V současné době se tak rozmnožují jedinci, kteří se vylíhli před více než třiceti lety, kdy byl ještě poměr samců a samic příznivý. Problém nastane, až začne dospívat současná generace.
Naděje v mírném pásu?
Jak zabránit jejich budoucímu populačnímu kolapsu, vědci zatím netuší. Určitou nadějí pro tyto ohrožené živočichy jsou podle nich populace, jejichž líhniště leží ve vyšších zeměpisných šířkách, kde meziroční teploty kolísají. Pravděpodobnost, že se tu budou alespoň v některých letech líhnout samci, je proto mnohem větší. A protože se samci na rozdíl od samic páří každoročně, i jejich nižší počet může k udržení stabilní populace stačit.
