Ve vojenském světě slovo kamufláž popisuje způsoby, jak zamaskovat jednotlivce nebo velké stroje. Pak je tu ale ještě speciální verze kamufláže, popsali bysme jí s nadsázkou jako výstavní maskování.
A to je i případ vrtulníku Mi-35/24V, který jsme navštívili ve státním podniku LOM PRAHA při dokončení prací v rámci generální opravy a pro který kamufláž vymyslel autor ábíčkovských vystřihovánek Jan Rükr.
Dva vetřelci
Vrtulník Mi-35/24V s trupovým číslem 3366 (unikátní zakončení výrobního čísla identifikující konkrétní kus) dostal od Honzy kamuflovací kabátek již dvakrát. Poprvé to bylo roku 2016, podruhé loni.
V obou případech design nese shodné rysy – inspiraci dílem výtvarníka H. R. Gigera (autor podoby Vetřelce ze stejnojmenného filmu) a tygří hlavu v oblasti kabiny vrtulníku. Právě tam došlo minulý rok k změně kamufláže, kterému se říká repaint a výsledek nese název Alien Tiger 2.
Létající tygr
Proč má na sobě vrtulník zrovna tygra a ne třeba ledního medvěda? Odpověď je prostá – je součástí 221. tygří letky ze základny v Náměšti nad Oslavou. Všechny letky států Severoatlantické aliance (NATO) se znakem tygra nebo jiné kočkovité šelmy se mohou od roku 1961 přihlásit do Asociace tygřích letek.
České vrtulníky z Náměště jsou v ní od roku 2008. Každý rok se slétávají na jedno místo v rámci akce Tiger Meet, mění si zkušenosti a testují let i v jiných strojích. Součástí sletu jsou i soutěže – a právě kamufláž je jednou z kategorií. Alien Tiger 1 za ní dostal roku 2016 první cenu.
Omaluj si vrtulník
Nabarvit armádní vrtulník není nic až tak jednoduchého. V první řadě je nutné návrh nechat schválit vojenskou inspekcí a dodržovat určité parametry nástřiku, které určují předpisy nebo si je přeje domácí letka. Patří k nim například „low-vis insignia“, česky tedy něco jako špatně rozeznatelné znaky. Jde o to, aby výrazně barevné výsostné znaky a označení nenarušovaly maskování stroje.
Následně se při vhodné příležitosti stroj převeze do hangáru a sprejem je na něj nastříkána barva. Té bylo v případě Alien Tiger použito 40 kilogramů a práce trvaly kolem 200 hodin. Za „výtvarné studio“ posloužily prostory státního podniku LOM Praha ve Kbelích.
ABC TV: Dravčí zásahovka na vojenském letišti ochraňuje Gripeny • Zdroj: redakce ABC
LOM: Létáme Opravujeme Modernizujeme
Letecké opravny Malešice neboli LOM Praha je státní podnik, který se podílí na českém obranném leteckém průmyslu. V roce 2015 podnik oslavil neuvěřitelné sté narozeniny. Nyní zaměstnává 750 lidí.
Je opravárenským závodem pro vrtulníky řady Mi v zemích NATO a EU s uzavřeným cyklem oprav. Zabývá se opravami, včetně generálních, vrtulníků, motorů, reduktorů řady Mi, dále leteckých pístových motorů i modernizací systémů vrtulníku, a to jak pro Vzdušné síly Armády ČR, tak pro vojenská letectva z mnoha států světa.
Výcvik pilotů
Spektrum činností LOMu je ale mnohem širší. K podniku například patří Centrum letového výcviku (CLV) v Pardubicích. Výcvikových center na takovéto úrovni je po světě jenom několik, v Evropě jsou pouze dvě – druhé provozuje Saab ve Švédsku.
CLV se zabývá výcvikem vojenských pilotů. Cvičí nové piloty a těm stávajícím obnovuje certifikáty. Ani v tomto případě se nevěnuje pouze českým pilotům, v Pardubicích se cvičí piloti z velké části světa. Požadavky na výcvik jsou veliké a každým rokem stoupají.
Vrtulníky Mi slouží až půl století
Základem oprav a modernizací podniku LOM jsou ruské vrtulníky Mi sloužící v AČR. Jde především o bitevníky Mi-35 (těch má AČR 14 a doslouží už v roce 2023) a víceúčelové vrtulníky Mi-17, respektive jejich modernizovanou verzi Mi-171š (těch v AČR slouží více než 30 a vyřazovat se budou až v roce 2035).
Takový armádní vrtulník má běžnou životnost 40 až 50 let. Až ruské vrtulníky v AČR doslouží, budou nahrazeny americkými stroji od výrobce Bell. Mi-24 nahradí vrtulník AH-1Z Viper a Mi-171š bude později nahrazen vrtulníkem UH-1Y Venom.
Stejně jako Armáda ČR tak i LOM jako servisní podnik přejde z východní platformy na západní. V nové vrtulníkové platformě H-1 se bude LOM PRAHA podílet na servisu a údržbě strojů Bell a na podpoře simulovaného výcviku na základně v Náměšti nad Oslavou.
Legenda jménem Mi-35
Ruské vrtulníky pod označením Mi-35 byly vyráběny od roku 1972 na území bývalého Sovětského svazu. Poznáte je podle dvou „bublin“ vepředu – zadní je pro pilota, přední pro střelce – a podle krátkých křídel, na které lze zavěsit dodatečné zbraňové systémy nebo palivové nádrže, případně boxy pro distribuci propagandistických letáků.
Délka trupu vrtulníku Mi-35 je 17,51 metru, rozpětí křídel 6,54 metru. Maximální vzletová hmotnost je 11,5 tuny a rychlost 335 kilometrů v hodině. Vrtulníky působily v konfliktech po celém světě, nejvíce během války v Afghánistánu v 80. letech. NATO jim přidělilo kódové označení Hind – laň.
