Dlouhá řada vynálezců pracovala na různých typech omítek a malt zhruba od druhé poloviny 18. století. Roku 1824 vynalezl Angličan Joseph Aspdin portlandský cement pálením vápence s jílem a pískem.
Druhou ingrediencí pro stavbu betonových lodí byla ocel, přesněji dostatečně laciné armovací pruty. I ty dokázala průmyslová výroba devatenáctého století díky mechanizaci vyrobit. Pak už byla cesta k železobetonu a prvním betonovým lodím neuvěřitelně rychlá. První loďky z železobetonu postavil Joseph-Louis Lambot v letech 1848-9. V současnosti jedna z nich stojí v muzeu ve francouzské obci Brignoles.
Jak pohnout 25 tunami betonu? Jde to i pouhou rukou! • Zdroj: youtube.com / Matter Design
Zlatý věk betonu na moři
Velké betonové lodě se začínají objevovat od Velké války (první světové) do konce druhé světové války. Ocel tehdy byla potřeba na pancíře pro válečné lodě, a tak na lodě dopravující vojáky a proviant musel často stačit právě železobeton. Vraky těchto lodí dodnes tvoří na mnoha místech světa umělé ostrovy nebo mola.
Po válce vypluly i železobetonové jachty včetně plachetnic. Dnes se po mořích prohání mnoho betonových lodí, u kterých byste tento materiál na první pohled rozhodně nehádali.
Závody betonových kanoí
Historie stavění kanoí z betonu je dlouhá přibližně 60 let. Začala jako recese v 60. letech minulého století v USA. V roce 1981 se konal ve Švédsku závod 1st FIP International Concrete Canoe Race, kterého se účastnil i tým z dánské technické univerzity.
Účast univerzity znamenala tehdy malý, ale v budoucnosti velmi významný přelom. Ukázalo se totiž, že stavět kanoe z betonu není jen dobrý vtip, ale docela vážná technická výzva. V současnosti tedy soutěží na závodech betonových kanoí týmy z celého světa, a to v kategoriích jednomístné, dvoumístné, třímístné a čtyřmístné kanoe.
Už žádná ocel?
Vstupem vysokých škol do se soutěže přetavily do závodů ve špičkových technologiích. Namísto oceli zpevňují tento „superbeton“ polymerová vlákna a skelná tkanina a místo písku byste v něm našli mikroskopické duté skleněné kuličky. I když ale šetří konstruktéři na hmotnosti, co mohou, nedostanou se zpravidla pod 100 kg.
Do běžného sportovního vybavení mají tedy betonové kanoe ještě stále příliš daleko. A pravděpodobně vždycky mít budou. Nově vyvinuté typy betonů a technologií ale najdou své uplatnění v umění a architektuře.
A co my?
První betonová dvoumístná kanoe v Česku se jmenovala Blue Lion a vznikla už před dvanácti lety na stavební fakultě ČVUT. Studenti se s ní zúčastnili závodů v Utrechtu. Další kanoe Stingray navržená Štěpánem Šonkou ji následovala až za čtyři roky, ale od té doby se u nás betonové kanoe prostě stavějí a ČVUT je v tomto oboru nejen u nás na špičce.
Z Univerzity třetího věku ČVUT dokonce pochází nejstarší tým, který postavil betonovou kanoi – Miluše Šafrová, Marcela Štemberková, Helena Kvasilová a Katarína Doležalová spolupracovaly s řádnými studenty na stavbě U3V Duchess v roce 2018. Všem dámám bylo v té době přes sedmdesát let a pořádně tak zahýbaly s věkovým průměrem. Naopak nejmladší tým stavitelů betonové kanoe u nás je z VOŠ stavební a SPŠ stavební Dušní 17, který postavil s pomocí zkušeností a formy z ČVUT svoji kanoi Dušnici roku 2019.
Kdy lidé poznali cement a beton?
Lidé se s cementem poprvé setkali na úbočích sopek. Některé sopky totiž fungují jako přírodní cementárny. Sopečný prach působením vody tvrdne a mění se samovolně v pevnou hmotu. Dnes bychom řekli že jde o směs křemičitanů, měnících své vlastnosti působením vody nebo oxidu uhličitého.
Ve starověku v použití betonu vynikali Římané. Přírodní cement – pucolán dával ve směsi s vápnem, pískem a štěrkem dohromady stavební materiál umožňující vztyčit velkolepé stavby – cirky, divadla i velkolepé vily – o jakých se lidem dřívějších kultur ani nesnilo. Takové směsi říkáme beton.
