Není většího potěšení než sledovat, jak obézní chlapík s knírkem a kravatou roztříská počítač na maděru. Je v tom něco magického: Zaměstnanec jakési kanceláře, který se utrhne ze řetězu a bez ohledu na pracovní dobu, pracovní morálku i budoucnost pracovního úvazku, zaútočí pěstmi na klávesnici počítače, pak srazí monitor ze stolu a závěrem ho dokope na zemi. Tohle všechno se skutečně stalo – před 20 lety. Jak to můžu vědět?
Nejzásadnější virální video
Byl jsem u toho. V roce 1997 ke mně videoklip s názvem badday.mpg doputoval tehdejším internetem, který měl k tomu dnešnímu ještě daleko: Domácí wi-fi byla sci-fi (vytáčené připojení mělo rychlost kolem 30 kilobitů za sekundu), na celém internetu bylo asi 100 000 webových stránek, Google neexistoval a lidé sledovali badday.mpg na monitorech s rozlišením 800 x 600 pixelů. Přes to všechno se videozáznam kancelářského počítačobijce rozšířil po celém světě – a stal se dost možná nejzásadnějším virálním videem v historii internetu.
Co je to virál?
Virální video nebo také virál je takové video, které se rozšíří samovolným procesem internetového přeposílání a sdílení, často zcela nečekaně a "odnikud". Virál kancelářského demolition mana se šířil hlavně prostřednictvím e-mailu, dnes vděčí virály za šíření spíš sociálním sítím, které tehdy ještě neexistovaly. Magazín Wired vypočítává v článku, který se badday.mpg věnuje, několik rysů, které legendární video splňovalo a které jsou dodnes ideálními předpoklady i pro nové virály. Je tu autenticky působící záznam průmyslové kamery, stopáž pod 30 vteřin, známé kancelářské prostředí a neméně známá realizace touhy něco rozflákat, když to nefunguje. Wired zdůrazňuje i určitou tajemnost, která video obestírala. Zvlášť poté, co jeden z fanoušků poukázal na to, že kabel klávesnice je celou dobu odpojen a ničitel se v jednu chvíli usměje do kamery.
Osvěta do světa
A celé to bylo opravdu jen jako. Americká společnost Loronix chtěla upozornit na svou technologii pro bezpečnostní kamerové systémy. Nahrála tedy tohle srandovní video (v němž je demolován dávno vyřazený vrak počítače) s tím, že bude k dispozici na pár cédéčkách. Do světa se rozprsklo už bez přispění tvůrců. Ten ho poslal tamtomu a za chvíli o něm referovala televize.
Pozoruhodné je, že virálnost má i dnes obdobný průběh. Když mi herní novinář a muzikant Lukáš Grygar popisuje odyseu svého vlastního virálního videa Zprávy z Kremlu (parodie na konspirační servery a zavádějící zprávy "fake news"), které vytvořil s pár kamarády a ono má dnes přes 230 000 zhlédnutí na Facebooku, nalézáme spoustu paralel s badday.mpg.
Jízda na pocitech
"Na internet jsme to nahráli v půl jedné odpoledne a nějakých 20 minut se nic nedělo," popisuje Grygar. "A pak mi najednou poslala kamarádka, novinářka, video, na němž sedí asi patnáct lidí u počítače a děsně se něčemu smějí. To se dívají na to naše video? ptám se. A ona na to – jo, zní mi to tady ze třech různých směrů." Za chvíli znala Grygarovo video celá republika. Stal se z něj virál. Zásadní pro jeho šíření bylo, že jej sdíleli na svých sociálních sítích známí novináři – a protože si dělalo legraci z konspiračních serverů a falešných zpráv, svezlo se na pocitu tisíců dalších lidí. Stejně jako kdysi badday.mpg vykřičel do světa náladu každého, koho kdy v kanceláři naštval počítač.
Virtuální nakažlivost
"Je to jako skutečná epidemie," říká dnes Grygar k šíření virálu. "Někde to propukne, chytne to pár lidí, ti s tím jdou na velká letiště, kde nakazí ostatní, a pak už to letí do světa samo."
Ještě štěstí, že nakažlivost virálních videí končí na rozdíl od skutečných nákaz za monitorem počítače. A kdyby se jim snad někdy zachtělo prodrat se ven, badday.mpg je celkem fajn návod, jak je zastavit.
