Mikuláše známe všichni. Chodí s čertem a andělem odměňovat děti 5. prosince, tedy v předvečer svátku Mikuláše. Starší muž s bílým plnovousem a vysokou čepicí, které se říká infule, je oblíbený snad ve všech kulturách, které vycházejí z křesťanské tradice. Možná vás překvapí, že není vymyšlenou postavou – o jeho aktivitách po přelomu letopočtu existuje několik historických záznamů a archeologové jsou nyní o krok blíže k odhalení místa, kde byl původně pohřben.
Mikuláš, tehdy v Myře
Slovíčko původně je na místě. Na příkladu Mikuláše se totiž dá výborně ilustrovat, jak těžké je odhalování historie i u tak známých náboženských postav. Co víme? Tak třeba to, že byl Mikuláš ve třetím století našeho letopočtu biskupem ve městě Myra (dnešní Demre na jihu Turecka). Proslavil se štědrostí k chudým (rozdal jim prý rodinné dědictví), ochranou křesťanů před Římany a ničením pohanských svatyní a víry. Byl zřejmě mezi věřícími velmi oblíbený a dožil se vysokého věku kolem 70 let.
Pohádkový klenot S čerty nejsou žerty a drobné chyby, které vám možná unikly • Zdroj: Videohub
Vandalové z Itálie
Mikuláš umírá přibližně roku 343. A tady začíná detektivka. Dnes totiž nikdo neví, kde přesně byl Mikuláš pohřben. Existuje možnost, že původně byl uložen do skalní hrobky na ostrově Gemile, odkud byly ale jeho ostatky transportovány do kostela v přibližně 50 kilometrů vzdálené Myře.
Dávalo by to smysl – pobřežní město bylo lépe chráněno před arabskými námořními nájezdníky. Roku 1071 se do velké části dnešního Turecka rozšířila Seldžucká říše a křesťanské svatyně se dostaly pod kontrolu muslimů. Včetně Mikulášova hrobu. Italští námořníci proto využili roku 1087 chaosu, v jakém se svět nacházel, vyloupili kryptu v Myře a ostatky odvezli do města Bari, kde je uložili v bazilice svatého Mikuláše.
Hrobka po celé Evropě
Italští lupiči si vzali jen největší kosti. Další expedice během první křížové výpravy sebrala i menší a ty se v rámci středověkého obchodování s relikviemi rozptýlily po celé Evropě. Tím se dokonale ztratila informace o tom, kde vlastně byla Mikulášova hrobka. Jeho zdobný sarkofág byl z ní totiž vytažen Italy ven a rozbit (její zbytek je do dneška k vidění).
Archeologové proto od začátku 20. století pátrají po prvním místě Mikulášova posledního spočinutí. Nemají to jednoduché – původní stavba byla zničena Středozemním mořem a teprve po jeho ústupu roku 520 našeho letopočtu byla vybudována nová. Pro náboženské stavby to není nezvyklé, často jsou stavěny na základech těch předchozích.
Ležel pod Ježíšem
Teprve v minulých týdnech došlo k zásadním odhalením. Po odkrytí části podlahy se archeologové dostali k mozaice z původního kostela, tedy k té, po které s největší pravděpodobností Mikuláš chodil. Jde o první takto starý nález z kostela.
Na jednom místě podlahy vědci objevili starořecký nápis „milost“. Nad nápisem je na zdi malba Ježíše, který drží v jedné ruce bibli a druhou žehná. Archeology to vede k domněnce, že pod freskou a nápisem je původní umístění Mikulášovy hrobky. Nasvědčovalo by tomu i měření z roku 2017, kterým byly v uvedených místech detekovány duté prostory.
Vrátí se?
A co z toho, zeptáte se možná. Pakliže bude objev potvrzen dalším výzkumem, ukončí spekulace o posledním místě Mikulášova odpočinku. Historická fakta doplní mozaiku jeho života a v budoucnosti se třeba ostatky budou moci vrátit zpátky na místo, kam patří.
Mikulášské zázraky a legendy:
Mikulášova postava je obklopena mnoha pověstmi. Protože šlo prý o štědrého muže, spojují si ho v některých zemích s rozdáváním dárků o Vánocích. Podle legend má na kontě i zázraky. Například dokázal oživit tři zavražděné děti nebo během hladomoru přesvědčil vojáky, aby neodváželi z města všechno jídlo na císařský dvůr. Při plavbě do Izraele dokázal utišit ničivou bouři. Proto ho začali za svého ochranitele považovat námořníci a cestovatelé.
