Neandrtálci vznikli asi před 250 tisíci lety z pre-neandrtálců, kteří osidlovali Evropu v době před 500 a 250 tisíci lety. Dlouho se předpokládalo, že v evoluci neandrtálců se nic extra významného neodehrálo: Prostě se v klidu vyvíjeli až do doby, kdy jim přišel do cesty moderní člověk a oni vyhynuli. Moderní paleogenetické studie však naznačily, že neandrtálci mohli před asi 110 tisíci lety prodělat takzvaný efekt hrdla lahve.
Co je evoluční hrdlo lahve?
Jako hrdlo lahve se v evoluční biologii označuje pokles velikosti populace tak významný (obvykle na méně než 50 % původní populace), že dojde ke snížení genetické diverzity. Efekt je téměř nevratný – populace se sice může znovu rozrůst, ale určité genetické varianty byly nenávratně ztraceny a bude trvat velice dlouho, než se genetická variabilita opět o něco zvýší.
V evoluci moderního člověka efekt hrdla lahve podle některých teorií nastal poté, co výbuch indonéského supervulkánu Toba před 75 tisíci lety sprovodil ze světa značnou část populace. Teorii, že se hrdlu lahve nevyhnuli ani neandrtálci, nyní podpořil výzkum vedený vědci z Autonomní univerzity v Barceloně.
Důkaz v uchu: Kolaps populace neandrtálců odhalily kůstky
Vědecký tým se zaměřil na zkoumání drobných kůstek vnitřního ucha – takzvaných polokruhovitých kanálků, které umožňují vnímání rovnováhy. Vědci srovnávali rozmanitost těchto kůstek ze 430 tisíc let starých nálezů pre-neandrtálců ve španělské jeskyni Atapuerca s neandrtálskými, které byly objeveny v chorvatské jeskyni Krapina a které jsou staré 120 až 130 tisíc let.
Výsledky zkoumání ukázaly, že rozmanitost polokruhovitých kanálků u pre-neandrtálců ze Španělska byla významně vyšší než u chorvatských neandrtálců. Rozmanitost těchto kůstek je přitom silně spojena s genetickou rozmanitostí. Zdá se tedy, že paleogenetická data mají pravdu a že neandertálská společnost skutečně minimálně jednou prodělala kolaps svých populací. Jen zatím nevíme proč.
