Asi před 500 tisíci lety se lidstvo ocitlo na křižovatce. Jedna část tehdejší populace zůstala v Africe, kde se z ní postupně vyvinuli moderní lidé – naši přímí předkové. Ta druhá Afriku opustila a vydala se do Evropy a do Asie, kde dala vzniknout neandrtálcům a méně známým denisovanům.
Obě vývojové větve se po dlouhou dobu držely „svých“ kontinentů, kde si hleděly svého. Přibližně před 50 tisíci lety se ale afričtí moderní lidé zvedli a vyrazili do Asie a do Evropy.
Láska i válka: Neandrtálci a moderní lidé se křížili i bojovali o přežití
Během tisíce let dlouhého putování přes celou Evropu se moderní lidé nevyhnutelně museli setkávat s euroasijskými starousedlíky neandrtálci. Jejich vzájemné vztahy byly zřejmě docela bouřlivé.
Na jednu stranu v naší DNA stále existují nesporné důkazy o tom, že mezi oběma lidskými druhy docházelo k milostným pletkám a vzájemnému křížení. Na druhé straně vědci předpokládají, že moderní lidé a neandrtálci si byli vážnými konkurenty a že mezi nimi docházelo k bojům o území i zdroje potravy. Spekuluje se dokonce o tom, že početnější moderní lidé neandrtálce prakticky vybili. A to i přesto, že neandrtálci byli velmi inteligentní, fyzicky zdatní a odvážní lovci velkých zvířat.
Překvapivý objev z Izraele: Důkaz o mírumilovném soužití
Vzhledem k výše popsané situaci je velkým překvapením nová interpretace nálezů z izraelské jeskyně Tinshemet a jejího okolí. Jeskyně je známá archeologickými nálezy včetně hrobů starých asi 100 tisíc let. V té době byla oblast Blízkého východu jakýmsi hraničním územím mezi světy neandrtálců a moderních lidí. Kolem jeskyně tak bok po boku žily hned tři různé lidské populace: neandrtálci, jejich předkové pre-neandrtálci a moderní lidé.
Na jejich vzájemné vztahy se při analýze nálezů z jeskyně Tinshemet zaměřili vědci z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě. Výsledky studie vyšly v prestižním vědeckém časopise Nature. Nebudeme vás napínat: Ukázaly, že vztahy mezi zdejšími lidskými druhy byly nejen mírumilovné, ale dokonce oboustranně užitečné a výhodné.
Sdílený lifestyle: Společné technologie a rituály v době kamenné
Vědci se při analýze zaměřili na čtyři klíčové oblasti tehdejšího života: produkci kamenných zbraní a nástrojů, lovecké strategie, symbolické chování a komplexitu společnosti. A ve všech došli k závěru, že neandrtálci, pre-neandrtálci a časní moderní lidé se k sobě patrně chovali jako dobří sousedé, kteří vzájemně sdílejí své technologie i životní styl.
Jeho součástí bylo kromě lovu praturů, jelenů a divokých koní a výroby kamenných zbraní takzvanou levalloiskou technikou i používání barevných pigmentů, zejména žlutého okru. Jeskyně byla všemi zúčastněnými zřejmě využívána jako rituální místo a pohřebiště. A zdobení těl zesnulých okrem bylo zřejmě součástí pohřebních zvyků.
Poslední rozloučení: Nejstarší pohřební rituály
Dobré vztahy mezi neandrtálci a moderními lidmi podle vědců usnadnily rozvoj technologií a vedly k tomu, že kulturní rozdíly mezi jednotlivými populacemi se čím dál víc stíraly. Společnost se stávala jednolitější a vyspělejší, se silnějšími společenskými vztahy.
Možná i to je důvodem, proč právě z území Izraele známe jedny z vůbec nejstarších pohřebních rituálů. Lidem tu na svých bližních záleželo a při jejich odchodu to dávali patřičně najevo, a to pečlivým uložením zesnulého v poloze s přitaženými koleny, jeho pomalováním barvou i pohřebními dary v podobě mušliček, parohů a zvířecích kostí. A bylo přitom úplně jedno, jestli byl zesnulý moderní člověk nebo neandrtálec – způsob jeho pohřbu byl stejný.
Vzácný objev na Tchaj-wanu
Vědci potvrdili nález čelisti denisovana, záhadného předka člověka
Fosilie denisovanů jsou daleko vzácnější než fosilie pravěkých moderních lidí a neandrtálců. Pouhých několik známých ostatků pochází z jeskyní na Sibiři a v Tibetu. Nyní ale přibyl další: čelist denisovana mužského pohlaví z Tchaj-wanu. Byla objevena na mořském dně při stavbě kanálu Penghu už v roce 2008, ale její skutečná identita vyšla najevo teprve nyní.
Pokusy získat z čelisti DNA selhaly, týmu vědců z Japonska, Tchaj-wanu a Dánska se ale podařilo izolovat části molekul proteinů a podle nich určit původ čelisti. Stáří se zatím jen odhaduje, čelist známá pod označením Penghu 1 může pocházet z doby před 10 až 70 tisíci, ale také 130 až 190 tisíci lety. Její objev je velmi důležitý, kromě jiného totiž ukazuje, jak obrovský byl areál rozšíření záhadných denisovanů.
