Zemřela nám maminka a žijeme u prarodičů

Milý Mourrisone, mně a mé sestře zemřela po porodu maminka (24). Od té doby žijeme u babičky a dědy (62). Tátu vídáme občas. Babičku strašně bolí se o mamince zmiňovat. Děda to skrývá, ale také ho to bolí. Navíc já jí jsem velmi podobná. Jak se říká: po tragédii se rodina semkne dohromady, nebo je rozdělí. Bohužel u nás platí to druhé. Babička se údajně hádá s dědou, protože je ta smrt rozdělila. Už nemají žádné téma k hovoru, už si každý žije v jiném světě. Hádají se kvůli maličkostem (děda většinou vyjede na babičku, když po něm něco chce). Když je napomeneme, aby se nehádali, odpoví nám, že se nehádají. Babička mi řekla, že kdyby nebylo nás, nejspíš by dědu opustila. Už ho nebere jako milujícího manžela, ale jako spolubydlícího (děda nejspíš také tak). Přitom na veřejnosti se chovají, jako kdyby se nic nestalo. Prosím, poradíš mi? Předem děkuji za odpověď. Kristýna, 13 let P.S: Maminka měla dva bratry (30 a 36), mohli by případně pomoci?

Odpověď

Ahoj Kristýno, je mi opravdu moc líto, že jste se sestrou ztratily maminku a že jste ji vlastně ani nemohly poznat. Život nám staví do života někdy hodně kruté a bolestivé překážky a je jen na nás, jak je zvládneme. Babička s dědečkem jsou moc hodní, že se o vás starají a vychovávají vás. Ani pro ně to není jednoduché – přeci jenom už pravděpodobně nejsou nejmladší a navíc ztratili svoji dceru (alespoň tak jsem to z tvého dopisu pochopil). Podle toho co píšeš, se se smrtí nesmířili a z toho důvodu nejsou schopni o vaší mamince povídat. Proto si najděte v rodině někoho jiného (třeba zrovna maminčiny bratry, kteří by vám tímto mohli pomoct), kdo by vám o mamince mohl vyprávět – jaká byla, co jí zajímalo a jaké byly její sny. Jste její dcery a máte s ní hodně společného a povídáním o mamince se vám nejen uleví, ale hodně toho rozmotá a vysvětlí. Babička a dědeček patří do generace, ve které nebylo běžné si o velkých trápeních povídat a nějakým způsobem je řešit. Nechávají si svoji bolest a smutek pro sebe a na vlastní vzájemný život už jim nezbývá mnoho sil. Proto se často hádají a nerozumějí si. S tím ale ty nic neuděláš, jen je můžeš chápat a respektovat. A taky jim pomáhat – přeci jenom mají méně sil, než mladí lidé. Až budeš starší, můžeš jim nabídnout třeba nějakou pomoc u odborníka – o ztrátě milovaného člověka je dobré mluvit a terapeutickým způsobem se s ní vyrovnat, nebo alespoň naučit žít. Moc ti držím palce a kdykoli se na mě můžeš obrátit. Tvůj Mourrison.

Sdílej
 
 

Mám tolik kroužků, že nestíhám školu

Ahoj Mourri, potřebuju poradit. Každý den mám nějaký kroužek, kterej mě neskutečně baví a chci ho dělat, ale problém je v tom, že u večer nestíhám dělat všechny věci do školy. Nevím, co mám dělat, ale kroužků se nevzdám! Dík, Bert

Už na začátku roku se bojím, že gympl nezvládnu

Ahoj Mourrisone, hned první týden ve škole jsme psali test z češtiny, angličtiny a matiky. Ze všech jsem dostal čtyřku. Jsem v primě a učitelky chtěly vědět, jak na tom jsme. Strašně se bojím, že gympl nezvládnu. Prosím, pomoc mi. Víťa

Líbí se mi kluk, kterého jsem odmítla a teď chodí s mojí kamarádkou

Ahoj, před asi rokem a půl jsem se spřátelila s jedním klukem a dost jsme si rozuměli. Seděl hned přes uličku vedle mě a jednou řekl strašnou kravinu, která mi přišla vtipná a nějak si mě začal všímat víc. Během roku jsem si nemohla nevšimnout, že se mi svým způsobem snažil dvořit. Mě se ale nechtělo s ním nic vážného mít a tak jsem si toho nevšímala. V té době jsem měla i svou teď nejlepší kámošku a nějak jsem se prostě s tím klukem přestala bavit a bavila se jen s ní. Pak byly prázdniny a pak se stala právě věc, kvůli který se cítím divně a asi i provinile. Někdy během roku ve frontě na oběd jsem s ním navázala oční kontakt, a jak bych to řekla.. bylo to takový jiný. V tu chvilku se mi začal i líbit, což je blbý, neboť si přes prázdniny našel holku (která je taky moje spolužačka a mám ji moc ráda). Moc jim to spolu sluší, jsou spolu spokojení a opravdu jim to přeju. Problém je v tom, že se mi občas vyhýbá a celkově na mě jinak reaguje než na ostatní, myslím že mi nechce nějak ublížit nebo ve mně vyvolat marnou naději nebo tak něco. Což je ale tak divný a připadám si celkem děsně a to se vlastně nic nestalo. Chtěla bych to nějak urovnat a dát zas do normálu, ale popravdě nevím už moc jak.

Rodiče tvrdí, že psaním se člověk neuživí

Ahoj Mourri! Už několik let píšu. Povídky, romány, zkoušela jsem i poezii... ale mí rodiče nechápou, proč to neustále dělám. Že prý se s psaní člověk neuživí, a že bych si měla najít něco rozumnějšího. Ale já skončit nechci! Miluju psaní a už jsem taky vyhrála pár soutěží. Jak jim to mám vysvětlit?

P.S. Promiň za zlou gramatiku. Jsem Slovenka a česky sice umím, no ne až tak dobře :)

Holky ve třídě se se mnou nebaví

Ahoj Mourrisone, nevím, co dělat, prosím, poraď. Minulý rok jsme měly s holkoma supr partu a teď, když jsem přišla do školy, se se mnou žádná nebaví. Jedna z nich mi řekla, že se o mně dozvěděla dost ošklivý věci. Co mám dělat, abych mezi ně zase patřila? Denisa

Máma mi nedovolí chodit do fitka, jak mám cvičit?

Ahoj Mourrisone, je mi 12 let a chtěl bych chodit s tátou do fitka, protože to jsou cviky, co mě baví, protože mi nebaví klasický sporty jako fotbal, basketbal atd. Ale máma mi to nedovolí. Chtěl bych se zeptat na nějakou náhražku jak cvičit (ne doma) a aby to bylo pro můj věk. Díky Muhammad

Točím videa na YouTube, jak přesvědčít mámu, ať mě podporuje?

Ahoj Mourrisone, moje hobby je natáčení videa na youtube, ale máma mě v tom moc nepodporuje. Sice mi zaplatí kroužek filmování (vážím si toho), ale když to chci dělat sám, tak mi řekne: ,,jdi si číst". A popravdě její boomerské řeči vyznívají tak, že si myslí, že natáčení je jen zapnout kameru a nahrát to, ale to že napsat scénář, natočit to, sestříhat, napsat popisek, udělat miniaturu už jde mimo ní. Nejspíš mě nepodporuje, protože to zabere čas a chce, abych se učil (víc než je třeba), ale já jsem na gymplu v sekundě a jelikož ona chodila taky na osmiletý gympl, tak mi předává to utrpení, co zažila ona a navíc si myslím, že já vím, že jak dlouho se mám učit (moje známky jsou 1-2). Nemohl bys mi napsat tip, jak ji přemluvit, abych mohl dělat, co mě baví a v budoucnu si klidně i přivydělávat. Díky, Shakir, 13 let

Chci se stát věřícím, ale nevím, jak to rodiče přijmou

Ahoj Mourrisone, mám takový problém. Rozhodl jsem se být věřícím a jednou bych se chtěl nechat pokřtít u katolíků, ale nevím, jestli to rodiče přijmou, protože jsou zapřisáhlí ateisté. Díky, Anonym.

Líbí se mi holka, které jsem ublížil. Jak ji mám získat?

Ahoj Mourrisi, mám velký problém s jednou holkou, která se mi líbí. Mým objektem zájmu se stala už na ZŠ, ale jelikož jsem se k ní 2x hezky nezachoval, tak se spolu nebavíme. Dost mne to mrzí, několikrát jsem se jí omlouval, více jak 3roky jsme se neviděli. Je fakt, že na zprávy neodpovídá. Hl. důvod, proč jsme se přestali bavit, je ten, že jsem s ní chtěl mermomocí chodit. A abych zamachroval, tak jsem dosti lidem na FB psal, že jsem s ní měl pohlavní styk. Dopis i kytku jsem jí dával, ale ona není zlatokopka. Toho, jak jsem se k ní tenkrát zachoval, moc lituju. Byl bych moc rád, kdybys mi dokázal poradit/pomoct. V 7. -8. třídě na vánoce, když jsme si ve třídě mezi sebou dávali dárky, tak jsem jí koupil orchidej.

Kamarád má deprese a pije alkohol, co mám dělat?

Ahoj Mourrisone, předem se omlouvám za delší dotaz, ale je to velice důležité. Můj blízký kamarád má totiž deprese a já nevím co dělat. Je taky trochu psycho a říká věci, jako že podporuje genocidu lidstva a že lidstvo by mělo být vyhlazeno. Taky chodí spát velice pozdě např. ve 4 ráno a pak vstává až v poledne. To že má deprese si uvědomuje, ale řeší to pitím alkoholu, i když mu ještě nebylo osmnáct. Říká, že pomoc nepotřebuje, ale já vím, že si sám sobě lže. Žádám tě tedy o radu, jak bych mu mohl pomoci a jak bych s ním měl zacházet. Děkuji moc, anonym 15 let