Umírá mi dědeček
Ahoj Kryštofe, je mi moc líto, že je dědeček vážně nemocný. Bohužel i smrt patří k životu a my se s ní musíme vyrovnat. Pokud máš sílu, bylo by dobré dědečka navštěvovat. V nemocnici plyne čas hodně pomalu a každá (byť i opravdu krátká) návštěva potěší. Neboj se a nestyď se o dědečkovi mluvit doma s rodiči nebo se sourozencem. Pokud člověk mluví, třídí a ujasňuje si myšlenky a také se částečně zbavuje stresu a bolesti. Kdyby rodiče nechtěli mluvit (a i to je pochopitelné, každý se s bolestí vyrovnává jinak), zajdi za někým, komu důvěřuješ a koho máš rád. Ne nadarmo se říká: sdělená radost, dvojnásobná radost, sdělená starost, poloviční starost. Myslím na tebe. Mourrison