Odpověď

Ahoj Dalibore, rozumím ti. Také jsem míval strach a respekt z tak zvaně „silných“ spolužáků a spolužaček a kde je jim dneska konec. Nejdál a nejvíc toho dosáhli holky a kluci, kteří byli sami sebou, se zájmem a vytrvalostí dělali svoje koníčky, byli upřímní, uměli pomáhat a bylo s nimi fajn. Ve školním věku jsem chtěl být jako oni a dneska jsem rád, že nejsem.

Jak se nebát silnějšího?

Kluci, o kterých mi píšeš, pravděpodobně nic jiného než prát a vytahovat se na slabší neumí. A to jim do života opravdu nestačí (a když, tak jen na malou chvíli). Proto bych ti doporučil si jich nijak zvlášť nevšímat, ignorovat jejich případné provokace, a když se budou snažit ti ublížit, včas je zarazit.

No, a když budou pokračovat? Co nejdřív se svěřit někomu, komu opravdu věříš – nejlepšímu kamarádovi, tátovi, třídní učitelce, zkrátka komu chceš. Protože jejich chování zastaví jen autorita, kterou budou muset respektovat. Věřím, že i oni to v životě nemusí mít jednoduché. Třeba je doma bije jejich vlastní táta a oni si svoji zlobu ventilují dál. To se ale musí zastavit. Mourrison

Kamarád se bojí přiznat šikanu

Spolužáci si myslí, že se ulívám