Určitě znáte strašidelné příběhy o egyptských mumiích a faraónských klatbách. Pokud vás mumie zajímají dočtete se v ABC číslo 19 o tom, jak staří Egypťané své mumie vyráběli a proč to dělali. Dozvíte se i o zakonzervovaných mrtvých z peruánských And či pouští a dokonce i o mumiích v Čechách a na Moravě.
Existují však ještě jedny slavné mumie, tak záhadné, že se o nich skoro nemluví. Až čtyři tisíce let stará a přitom velmi dobře zachovalá těla blonďatých lidí ze západní Číny. V Tarimské pánvi v dnešním Sin-ťiangu leží v mělkých hrobech mumie s dokonale zachovaným oblečením, které si velmi často podrželo původní barvy i vzor. Prozkoumány jich byly stovky a jsou jich zde určitě tisíce.
Nejstarší zdejší známou mumií je takzvaná Kráska z Loulanu. Mumie ženy s velmi hezkými rysy obličeje a bohatými spletenými vlasy je stará asi 4000 let. Ve tváři má zřetelné evropské rysy, podobně jako mnoho jejích souputníků.
Zdá se, že tito lidé byli příslušníky záhadného národa Tocharů. Patřili, stejně jako například Češi nebo Angličané, k Indoevropanům. Zatímco ostatní Indoevropané před tisíciletími vyrazili ze své původní vlasti na západ do Evropy a na jihovýchod do Persie a Indie, Tocharové z nějakého důvodu zamířili opačně, směrem do Číny. Tady se v oblasti mezi dnešním Kazachstánem a Tibetem usadili zhruba na tři tisíce let, poté zřejmě splynuli s dalšími místními národy. Tocharština, tak byla nejvýchodnějším indoevropským jazykem.
O jejich velké cestě se nic nevědělo až do roku 1977, kdy vědci v dnešním Sin-ťiangu, v oblasti do níž se kvůli jaderným pokusům čínské armády moc nemůže, nalezli hrobky těchto lidí. Díky přirozené pouštnímu klimatu a slané půdě zůstalo mnoho mrtvol perfektně zachovaných. Čínští archeologové tak překvapeně patřili na mumie s blonďatými a zrzavými vlasy a bělošskými obličeji s kulatýma očima. Oblečeny byly tkaninách podobných, jaké používali i Keltové ve Skotsku.
Mimochodem evropské geny v Sin-ťiangu tak úplně nevymizeli. Dodnes se zde rodí děti s modrýma očima a světlými vlasy.
