V přírodě nepřijde nic nazmar. Dokonce ani to, co jiní živočichové vyloučí jako nestravitelné zbytky. Trus stále ještě obsahuje spoustu živin a na celém světě žijí specialisté, kteří se jím živí. Nejčastěji jsou to brouci známí jako „hovniválové“. Správně se ovšem jmenují chrobáci nebo vrubouni.
Aby mládež nehladověla
Kromě neobvyklé potravní specializace se chrobáci a vrubouni vyznačují tím, že se starají o potomstvo. Na rozdíl od mnoha jiných brouků, kteří nakladou vajíčka a nechají larvy, ať se živí jak umí, jim připraví zásobu potravy na celou dobu jejich vývoje. A tou je – jak jinak – opět trus.
Nebezpečný domov
Menší druhy kladou svá vajíčka přímo do čerstvé hromádky, larvy se tak líhnou uprostřed prostřeného stolu. Skrývá to v sobě ale riziko – mnoho predátorů, především ptáků, moc dobře ví, co hromádky trusu nabízejí. Vyhledávají je, prohrabou a sežerou všechno, co se hýbe, larvy i dospělé brouky. Tomuto nebezpečí se částečně vyhnou druhy, které si pod hromádkou vyhrabávají nory, někdy až půl metru hluboké, do nich trus zatahují a teprve sem kladou svá vajíčka.
Kuličky nikoliv na hraní
Velcí vrubouni zvolili pracnější strategii – trus zahrabávají co nejdál od zdroje, který přitahuje predátory. Nosit břemena se však ještě nenaučili, transport proto řeší tak, že z čerstvého trusu vyrobí úhlednou kuličku a tu pak odvalí na vhodné místo. Celá akce je velmi náročná. S výrobou kuličky si musí pospíšit, protože trus zejména v teplých oblastech, rychle vysychá a navíc o něj soupeří mnoho zájemců.
Posvátní brouci
Nejznámějšími tvůrci kuliček jsou vrubouni rodu Scarabeus – mezi ně patří i proslulý posvátný skarabeus starých Egypťanů, vruboun posvátný (S. sacer). Vrubouni žijí v subtropických a tropických oblastech Starého světa a jejich kuličky mohou dosahovat velikosti golfového míčku. Brouci je tvarují a uhlazují předními končetinami, jejichž holeně jsou vybaveny několika tupými trny, a zoubkovaným okrajem čelního štítku. K hotové kuličce se pak postaví zády, vzepřou se na předním páru končetin a silnýma zadníma nohama ji postrkují k připravené noře.
Taneček na kuličce
Protože vrubouni valící kuličku nevidí, kam míří, občas se zastaví, vylezou na ni a otáčejí se, aby se zorientovali. Vědci, kteří je pozorovali v jižní Africe, si všimli, že brouci na kuličce „tančí“ častěji tam, kde má půda vyšší teplotu. Když teplota půdy dosahovala 60 oC, zastavovali se až sedmkrát častěji než na místech, kde byla nižší než 50 oC. Protože se kulička trusu odpařováním vlhkosti ochlazuje, usoudili vědci, že se o ni vruboun opírající se předním párem nohou o rozpálenou půdu chladí.
Přenosná klimatizace
Aby to dokázali, „obuli“ na přední končetiny vrubouna silikonové „botičky“. A opravdu – brouci, jejichž nohy byly izolované od žhavého povrchu půdy, se zastavovali méně často než jedinci bez „botiček“. Kulička tedy slouží broukům během cesty jako přenosná klimatizace. A neochlazuje jen vrubouna. Když vědci změřili teplotu půdy, ukázalo se, že vlhký trus ochlazuje i ji, rozdíl může být až 1,5 oC. Vruboun, který kuličku tlačí, tak postupuje po chladnějším povrchu, než kdyby ji táhl za sebou.
Starořecký hrdina z Moravy
Starořecký stavitel Sisyfos byl bohy odsouzen k tomu, aby v podsvětí valil do kopce obrovský balvan. Ten mu v okamžiku, kdy ho má téměř na vrcholu, uklouzne a skutálí se zpět. Stejné odborné jméno dostal náš jediný zástupce vrubounů, který vyrábí z trusu kuličky, vzácný teplomilný chrobák vrubounovitý (Sisyphus schaefferi). Naší zemí probíhá severní hranice jeho rozšíření, setkáte se s ním proto hlavně na stepích jižní Moravy. A spíš si všimnete pohybující se kuličky než mnohem menšího brouka, který ji valí.
