Sedmnáctiletá cikáda (Magicicada septemdecim) je opravdu 17 let stará. Přesto ji po celou dobu jejího života téměř nikdo neviděl. Strávila ho totiž v podobě nevzhledné bělavé nymfy ve tmě v podzemí. A po celou tu dobu se živila mízou, kterou sála z kořenů stromů a keřů. Právě letos, pravděpodobně v květnu, nymfy dospějí do konečného stadia a zamíří ke světlu. Každá se vynoří ze země ve svém vlastním východu z podzemí a vyšplhá na kmen nejbližšího stromu. Stromy jimi budou pár hodin doslova obalené.
Všechny naráz
Pak nastane cosi jako zázrak – pokožka na hřbetě nymfy pukne a na svět se prodere dospělý hmyz. Barevný, okřídlený, připravený vzlétnout a pářit se. Proměnu z nevzhledné nymfy připomínající nějakou mimozemskou obludu v dospělého jedince mají cikády dokonale načasovanou, všechny se objeví naráz. Miliony cikád zastíní podle očekávání vědců oblohu v severní Karolíně, New Jersey, Virginii, Washingtonu a dalších státech na východním pobřeží USA, neboť právě v těchto oblastech se v roce 1996 naposledy objevila generace jejich rodičů.
Překrmení predátoři
Cikád rodu Magicicada žije v Severní Americe několik druhů a ne všechny mají sedmnáctiletý vývojový cyklus, některé ho zkrátily na „pouhých“ třináct let. Ale i to je dost. Důvody, proč se tyto cikády rozmnožují v tak nezvyklých cyklech, vědci stále ještě úplně neznají. Jedna z teorií to považuje za obranu před přirozenými nepřáteli, jako jsou ptáci a hmyzožraví savci. Ti se díky tomu, že se cikády líhnou v nepředvídatelných intervalech, nemohou připravit na nadcházející nadbytek potravy. Miliardy cikád sice představují bohatě prostřený stůl, ale běžný počet predátorů se jimi brzy zasytí, takže většina populace přežije a může založit novou generaci.
Mají to spočítané?
Jiní vědci poukazují na zvláštnost třináctiletých a sedmnáctiletých cyklů. Obě tato čísla jsou prvočísla (nejsou dělitelná, jen sama sebou nebo jedničkou). Vědci se domnívají, že tato prvočísla umožňují cikádám vyhnout se parazitům, jejichž vývojové cykly naopak probíhají v pravidelných sudých letech. Jak totiž prokázala studie z roku 2004, parazité, kteří se objevují např. ve dvouletých cyklech, mají šanci sejít se s líhnoucími se cikádami pouze dvakrát za sto let.
