Pražská zoo se už léta věnuje ochraně vybraných ohrožených druhů zvířat v místě jejich výskytu. Nejznámější jsou programy na ochranu goril nížinných v Africe, gaviálů v Indii a koní Převalského v Mongolsku. Všechna tato zvířata můžete v pražské zoo vidět. Letos o prázdninách k nim ale přibyl druh, který nespatříte ani u nás, ani v jiné světové zoo. A jen málokdo ví, jaké zvíře se skrývá pod českým jménem laoš.
Záhadná krysa
Není divu, toto zvíře bylo objeveno poměrně nedávno a vědci jen pomalu odhalují, co je laoš vlastně zač. A co má společného se zmíněným Laosem? Žije pouze tady, jinde ne. Jeho jméno je zkratkou slov laoská myš. Také se mu někdy říká laoská skalní krysa, domorodci ho znají (a to mnohem déle než vědci) pod jménem kha-nyou. Vědecky popsán byl v roce 2005, ale objeven byl již dříve. A to dost kuriózním způsobem.
Objev laoše na tržišti
Zbytky podivného zvířete, které vypadá jako kříženec krysy a veverky, spatřil poprvé americký zoolog Robert Timmins v roce 1996. Na tržišti v Laosu byly prodávány na maso. Zoolog okamžitě zbystřil pozornost, na první pohled poznal, že jde o zvíře, jaké věda dosud nezná. O tři roky později získal kosterní pozůstatky tří dalších jedinců ze sovích vývržků. S tím už mohli vědci začít pracovat.
Osamělec
Zařazení zvířete do zoologického systému nebylo snadné. Jisté bylo, že jde o hlodavce, ovšem zcela nepodobného všem dosud známým druhům. Proto pro něj vědci v roce 2005 vytvořili samostatnou čeleď Laonastidae a zvířeti dali odborné jméno Laonastes aenigmamus. O rok později si ale tým amerických paleontologů všiml nápadné podobnosti laoše s třetihorními hlodavci, jejichž 36 – 13 milionů let staré pozůstatky nacházeli na mnoha místech jihovýchodní Asie.
Jediný přeživší
Srovnání vzorků potvrdilo, že laoš patří do jejich příbuzenstva. Není tedy v systému hlodavců tak osamocený, jak se zdálo. Až na to, že jeho nejbližší příbuzní rodu Diatomys před 11 miliony lety vyhynuli! Laoš se z nové čeledi Laonastidae, v níž byl jediným zástupcem, přesunul do čeledi Diatomyidae. I v ní je dnes jediným zástupcem, tentokrát ale jediným, který přežil všechny své příbuzné. Právem tedy patří mezi tzv. živé zkameněliny. Jenže - je opravdu jediným?
Rozdělený domov
Laoš žije pouze v izolovaném vápencovém pohoří Khammuan, které se táhne v délce 290 km napříč centrálním Laosem. Krasové pohoří není celistvé, je rozlámané na množství izolovaných skalních výchozů. Jejich pozemní obyvatelé včetně laošů tak vytvářejí populace, které od sebe dělí nepřekonatelná bariéra otevřené ploché krajiny. Od roku 2012 proto vědci podrobně studují genetické informace laošů z různých míst krasu a už je jisté, že se druh rozpadá na 8 odlišných genetických linií.
Bude víc živých zkamenělin?
Další studie možná prokážou, že genetické rozdíly jsou tak významné, že nejde jen o genetickou odlišnost, ale o plnohodnotné druhy. Populace na jednotlivých lokalitách přitom mohou být tak malé, že se laoš, zatím řazený v Červené knize do kategorie málo dotčený, rozdělením na více druhů rázem přemístí do kategorie ohrožený vyhynutím. Hrozbu přitom nepředstavují jen labužníci pochutnávající si na jeho mase, ale především těžba vápence, která je připravuje o jejich domovy.
Hory endemitů
Zvětralé vápencové věže krasového pohoří Khammuan nabízejí domov spoustě živočichů, z nichž mnohé jinde nežijí. Jde o jedno z nejméně prozkoumaných území v jihovýchodní Asii. Laoš je tak jedním z několika druhů endemických obratlovců, kteří tu byli od roku 2000 objeveni. V roce 2002 tu byl popsán nový druh ježku příbuzného srstína (Hylomys megalotis), v roce 2003 pavrápenec štítonoš (Hipposederos scutinares) a v roce 2005 myš Saxatilomys paulinae. Endemický bulbul s holým obličejem Pycnonotus hualon čekal na své objevení až do roku 2009. Kolik dalších neznámých druhů hory ukrývají, to nikdo neví.
