Pižmoni severní (Ovibos moschatus) jsou původní v Grónsku a v kanadské části Severní Ameriky. Na počátku minulého století ale byla severoamerická populace nadměrným lovem téměř vyhubena. V roce 1930 proto vypustila americká vláda na Aljašce 34 zvířat dovezených z Grónska v naději, že tak pižmoně pro Ameriku zachrání.
Nečekaný zvrat
Povedlo se. Do roku 2000 se aljašská populace rozrostla na 4000 jedinců. V posledních letech ale pižmoni přestali přibývat, někde dokonce ubývají. Vypátrat proč se pokusil terénní zoolog Joel Berger. Několik let sledoval jejich stáda v různých částech západní Aljašky a přitom si všiml, že v mnoha z nich chybějí samci.
Pižmoni v ohrožení
Příčinou podle něj může být lov. Aljašský výbor pro lov a rybolov vydává omezený počet povolenek k odstřelu pižmoních býků. Samice jsou chráněné - pro zachování a rozmnožování stáda jsou důležitější. Zatímco býk může za sezonu zplodit s různými samicemi několik telat, samice mívá jedno mládě ročně, a když je drsná zima, ani to ne. Přes veškerou ochranu však ubývají i ony.
Nový úkol
To vedlo k domněnce, že samci podobně jako u jiných společenských zvířat hrají klíčovou roli při obraně stáda před predátory. Před vědci tak vyvstal nový úkol: Zjistit, zda tomu tak je a jak pižmoni reagují na velké šelmy - vlky a medvědy grizzly (s ledními medvědy se ve vnitrozemí setkávají zřídka).
Falešný medvěd
Úkol hodný odvážných mužů. A tím Joel je. Když vymýšlel, jak se k pižmoňům přiblížit a sledovat jejich reakce na přítomnost šelmy, napadlo ho jediné – musí se stát medvědem. Jeho medvědí převlek tvořila maska medvědí hlavy doplněná huňatým kabátem. Jednoho ze svých pomocníků pak vybavil maskou soba karibu, aby mohl srovnat reakci pižmoňů na šelmu a neškodného souseda.
Jen se zbraní
Pižmoně v zimě ještě nikdo z takové blízkosti nesledoval. Ale jejich agresivita je známá: Při obraně se semknou do kruhu, v němž ukryjí telata a nepříteli nastaví tvrdé lebky a ostré rohy. Pokud se přesto přiblíží, prudce útočí. Správa národního parku proto povolila nebezpečný výzkum jen velmi neochotně. A podmínkou bylo, že vědce bude doprovázet i místní ozbrojený průvodce.
Zmrzlý vědec
Výzkum byl obtížný a vyčerpávající. Den co den Joel v krutých mrazech a ledovém vichru v předklonu překonával sněhová pole a skály, aby pak coby medvěd hodiny mrznul poblíž stáda. Přitom musel být neustále ve střehu – jakmile některý z pižmoňů zaútočil, odhodil na jednu stranu falešnou medvědí hlavu a na druhou kožich. To útočníka zmátlo natolik, že se zastavil a vědec mohl utéct.
Útočící býci
Nicméně výsledky stály za to. Především se ukázalo, že pižmoni na šelmy reagují. Zatímco falešný karibu je nezajímal, přítomnost "medvěda" je znervóznila. Útočili však jen samci. Pokud ve stádě chyběli, samice s mláďaty se daly na útěk. Před grizzlym však neutečou, zvláště když je brzdí pomalejší telata. Úbytek pižmoňů tedy mají na svědomí velké šelmy, ale prvotní příčinou je lov býků. Bez jejich přítomnosti jsou samice s telaty téměř bezbranné.
Člověka přístroj nenahradí
Když Joel přišel se svým riskantním nápadem, kdekdo namítal, že drony nabízejí mnohem bezpečnější možnosti. Jsou schopné nést kamery a různé senzory, které vykonají práci za něj. Jenže drony mají i své zápory: Nepracují za všech podmínek. V tropickém vedru někdy vzplanou, v arktických mrazech přestávají fungovat baterie. Navíc se ukázalo, že ovlivňují i chování zvířat – ta se jich bojí, plaší se nebo na ně chtějí útočit. Joelův způsob výzkumu byl tedy nakonec nejdokonalejší.
