Chroustnatky ani přílipky na první pohled nejsou moc okouzlující živočichové – nemají tvář a své dny tráví přisedlé na skalách, ze kterých ožírají porosty řas. Docela zajímavé jsou však jejich schránky. U chroustnatek jsou oválné a tvořené pláty, u přílipek zase připomínají klobouk asijských rolníků. Pokud byste nějakou nešťastnou chroustnatku nebo přílipku odtrhli od její skály, obrátili na záda a detailně prozkoumali její tělíčko, zjistili byste, že stejně jako například hlemýždi a plži má v ústech zvláštní útvar jménem radula.
Superschopnost: Zubní struhadlo
Radula je v podstatě struhadlo tvořené řadami mnoha drobných zoubků, kterými měkkýš zpracovává svou potravu. Na to, jak je radula efektivní, se zeptejte jakéhokoli zahradníka, který hořekuje nad salátem sežraným plži.
A raději mu nevyprávějte o zubech mořských měkkýšů, před kterými neobstojí ani kámen. Mohl by mít špatné sny. Proč chroustnatky a přílipky potřebují extra silné zuby, je jasné – při strouhání řas ze skály není o zahryznutí se do kamene nouze a jejich radula to musí ustát.
Železné zuby
Je logické, že měkký vnitřek zubu chrání tvrdá vnější vrstva. U nás je to bílá sklovina tvořená převážně anorganickou solí fluorohydroxyapatitem. Zuby chroustnatek jsou ale černé a jejich vnější vrstvu tvoří tvrdý minerál magnetit – chemicky oxid železnato-železnatý.
Chroustnatky tedy mají pusu plnou železnou rudy! Stejně jako čarodějnice v některých hororově laděných pohádkách. A stejně jako přílipky, které ovšem místo magnetitu pro biomineralizaci svých zubů využívají jiný minerál železa zvaný goethit.
Super materiál měkkýšů
Neuvěřitelná odolnost zubů chroustnatek a přílipek však není způsobena jen jejich obsahem železa. Zkoumání zubů na atomární úrovni odhalilo velmi sofistikovanou kompozitní nanostrukturu z minerálních látek a proteinů. Když vědci zkoumali materiál zubů přílipek, zjistili, že odolá tlaku, při kterém se z uhlíku tvoří diamanty, a že je pětkrát silnější než pavoučí hedvábí.
