Humanoidní mimozemšťan Yautja alias Predátor se sice v naší atmosféře cítí jako ryba ve vodě a v džungli i ve městech loví lidské trofeje, ale náš svět vidí jinak než my. Fotoreceptory na sítnici lidského oka vnímají záření, které patří do oblasti viditelného světla. To je ale jen částí elektromagnetického spektra, na jehož jednom konci jsou rádiové vlny a na druhém smrtící gama záření. Hned vedle viditelné oblasti se nachází oblast infračerveného záření, které my cítíme jako teplo. Predátor a někteří skuteční živočichové v něm ale dokážou i vidět.
Superschopní hadi s šestým smyslem
Predátora už řešit nebudeme a zaměříme se na hady, kteří mají infračervený šestý smysl. Využívají jej k pátrání po živé teplokrevné kořisti, která je teplejší než okolní prostředí. Díky infračervenému záření ji had dokáže vidět a ulovit, i když je kolem úplná tma a jeho oči nevidí nic.
Tuto schopnost ale nemají všichni hadi – prokázána byla u chřestýšů, krajt a hroznýšů. Receptory schopné vnímat infračervené záření nemají v očích, ale ve zvláštních tepločivných jamkách po stranách hlavy, od kterých vedou nervy do mozku. Výsledný obraz je podobný tomu, jaký vidíme na záznamech z termokamery.
Had s wasabi genem
Zajímavé je, že geny, které kódují receptory v tepločivných buňkách hadů, mají i savci včetně člověka. Jen u nás mají jinou funkci – receptory se nachází na sliznicích úst a nosu, kde díky nim cítíme ostře pálivou chuť, jako má například zelený japonský křen wasabi. Není divu, že gen pro tyto receptory vědci přejmenovali na "wasabi gen". Receptor kodovaný wasabi genem v tepločivných jamkách chřestýše vytvoří nervový vzruch ve chvíli, kdy na něj dopadne infračervené záření o teplotě více než 28 stupňů Celsia. Tento práh bohatě stačí na to, aby chřestýš svou osobní termokamerou viděl například hlodavce, který sedí asi metr od něj.
