Očkovací vakcína sama o sobě toho moc umět nebude – k tomu, aby člověka vyzbrojila protilátkami, potřebuje parťáka, kterým je lidský imunitní systém. Imunitní systém je komplikovaný - zahrnuje spoustu tkání, orgánů, buněk a různých molekul, díky kterým je naše tělo vybaveno jak obranyschopností, tak autotolerancí.
Obrana těla
Obranyschopnost si představíme snadno – je to schopnost bránit se virům, bakteriím, ale třeba také vlastním nádorově změněným buňkám. A autotolerance? Zbraně imunitního systému jsou mocné a kdyby „pálily“ všude kolem sebe, napáchaly by možná víc škody než užitku. Díky autotoleranci ale imunitní systém dokáže rozlišovat, co je cizí a co je vlastní, co je skutečně nebezpečné a co se tak jenom tváří.
Obranyschopnost ani autotolerance ale samozřejmě nejsou úplně neprůstřelné, proto někdo dostane rakovinu nebo jeho imunitní systém útočí na úplně neškodné látky a způsobuje přitom alergické reakce.
Protilátky vznikají na míru
Z hlediska vývoje vakcín jsou nesmírně důležitou součástí imunitního systému protilátky – molekuly, které vyrábějí bílé krvinky zvané B-lymfocyty. Tvorbou protilátek tělo reaguje na vnějšího narušitele, třeba nějaký virus.
Jakmile se s ním imunitní systém seznámí, začnou jeho B-lymfocyty vyrábět protilátky, které jsou jakoby ušité na míru právě tomu konkrétnímu viru a účinně ho likvidují. Tvorba protilátek ovšem trvá asi týden až deset dní, mezitím imunitní systém bojuje jinými zbraněmi.
Očkování a imunitní systém
Existuje ale i imunitní paměť - protilátky v těle přetrvávají i nějakou dobu potom, co se z onemocnění vyléčilo, někdy dokonce celý život. Díky jejich přítomnost je pak organismus před původcem nemoci více či méně chráněný. Očkování funguje podobně: Imunitní systém se seznámí s něčím, proti čemu se má bránit, a zareaguje na to tvorbou protilátek, které pak slouží jako vždy připravená pohotovostní četa pro případ infekce.
Dejte mi kousek viru!
Jenže jak zajistit tvorbu protilátek bez toho, aby člověk týden marodil? K tomu, aby imunitní systém tvořil protilátky, se mu nemusí předložit kompletní virus v plné síle. Stačí, když je ho jen kousek, který sice nevyvolá žádnou nemoc, ale imunitní systém v něm pozná nepřítele – a už tvoří protilátky.
Nebo když je virus sice celý, ale usmrcený nebo oslabený tak, že vyvolá jen velice mírňoučné onemocnění, za které nám tvorba protilátek stojí. Tento princip není nijak složitý, ale vývoj vakcíny už ano.
Covid-19 a bezpečná vakcína
Nejde jen o to, že vědci musí zjistit, jakým kouskem viru – může to být molekula bílkoviny nebo dokonce kus ribonukleové kyseliny – vyvolat tvorbu protilátek, kterých musí vzniknout dostatečné množství, aby vakcína fungovala.
Důležitá je i bezpečnost vakcíny, tedy to, aby neměla vážné vedlejší reakce. Každá z vakcín, které se po celém světě vyvíjejí proti novému koronaviru SARS-CoV-2, který způsobuje nemoc Covid-19, proto musí projít rozsáhlým testováním na tisících dobrovolníků, než je možné ji schválit. A to prostě trvá.
Extrémně rychlý vývoj
Obvyklá délka vývoje vakcíny je 10 až 15 let, ale průšvih s nemocí Covid-19 spojený s rozvojem technologií má za následek, že vědci nasadili neuvěřitelné tempo. A mnoho odborníků se shoduje na tom, že bychom se účinné a přitom bezpečné vakcíny proti koronaviru SARS-CoV-2 mohli dočkat už v příštím roce. Takže si držme palce.
