Medvědi grizzly byli v minulosti rozšíření na většině západu Spojených států amerických a severního Mexika. Pravidelně následovali stáda bizonů, kteří tvořili jednu z hlavních složek jejich potravy. Koncem 90. let 20. století však byli vyhnáni z 98 % svého přirozeného areálu výskytu a jejich druh byl přiveden na pokraj vyhynutí.
V současnosti obývají severní část Skalnatých hor a žijí ve 2 geneticky oddělených populacích, které dohromady čítají asi 2 200 jedinců. Změně prostředí se přizpůsobila i skladba jejich jídelníčku. V letních měsících tvoří důležitý zdroj potravy můry, jimž se přezdívá medvědí máslo.
Bufet pro grizzlye
Horské oblasti na severozápadě Wyomingu a v Montaně (státy v USA) a prostředí Národního parku Glacier v Kanadě (rozkládá se na hranici území provincií Britská Kolumbie a Alberta) mohou na první pohled působit nehostinně. Je zde málo lovné zvěře a bobuloviny nad hranicí lesa nerostou.
Díky můrám Euxoa auxiliaris se nicméně na několik měsíců v roce mění v hodovní síň a bufet pro stovky medvědů grizzly. Ti přichází z širokého okolí a vystupují na zledovatělé skalnaté svahy až do výšky 4 000 metrů, aby si na tučném hmyzu pochutnali. Jeden medvěd spořádá za den až 40 tisíc můr.
Kalorické můry
Většinu hodovníků tvoří samice a nedospělí jedinci toužící po rychlém vytvoření zásob tuku za zimu. Pro úspěšné přezimování potřebují grizzlyové nabrat 20 až 30 % tělesného tuku. S vykrmováním proto začínají již počátkem června, kdy denně zkonzumují až 90 kg potravy.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.
