V Egyptě není o mumie nouze. Archeologové je během 19. a 20. století vyzvedávali z hrobek v poušti a skalách po tisících. Stovky sarkofágů s mumiemi se dostaly i do depozitáře Egyptského muzea v Káhiře. Je jich tam tolik, že je vědci nestíhají postupně podrobně prozkoumat. Analýza sarkofágů a předmětů, které se ukrývají v mumiích, nám přitom může prozradit mnohé o společnosti a ekonomice starověkého Egypta.
Jak se rozbaluje digitálně?
Pro analýzu mumií se používají takzvané invazivní metody. Tedy skalpel a třeba kleště, kterými se obal nebožtíků nenávratně poškodí. Skupina vědců z Káhirské univerzity se proto rozhodla posvítit si na mumie v muzeu moderní technologií. Doslova. K ruce si vzali výpočetní tomografii, tedy takzvané cétéčko (CT), které s pomocí rentgenového záření zobrazuje obsah předmětů. Vedle něj postavili 3D tiskárnu a zašli si do depozitáře pro prvního kandidáta na digitální rozbalení.
Neznámý zlatý chlapec
Podle katalogu se jmenuje CG 31153/TR 21/11/16/16. Mumii se zlatou obličejovou maskou se ale začalo říkat trochu srozumitelněji „zlatý chlapec“. Je to proto, že podle velikosti jde o mumifikované dítě a výzdoba a dary u hrobu byly bohaté. Sarkofág objevili roku 1916 u města Edfu na jihu Egypta. Podle řeckých nápisů na vnější rakvi a zdobení vnitřní schrány pochází mumie z pozdní ptolemaiovské éry, někdy z let 305–30 př. n. l. Nic víc se o ní nevědělo.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.
