Když jsem byl kluk, vzal mne archeolog Jiří Kalferst do depozitáře královéhradeckého muzea. Přeskládali jsme sbírku kamenných broušených nástrojů. Oba nás totiž zajímaly zbytky kamenných teslic a seker, které v neolitu musel používat každý muž.
Jejich nálezy známe od Francie po Rumunsko. Měly v životě tehdejších lidí obrovský význam. Dokonce mladší doba kamenná po nich získala označení. „Nový kámen“ (neolit) jsou nové technologie jeho opracování.
Jak se vrtalo do kamene?
Zaujal mne tehdy v muzeu nedovrtaný otvor na jednom z kamenů. V nejnižším bodě vrtání byla opravdu tenká linie. Čím tohle mohli v době kamenné vyvrtat? Základem archeologických experimentů jsou archeologické doklady. Není jich však mnoho. Nedovrtané otvory v různé hloubce vrtání a vývrtky ze stejného kamene. Tehdy lidé totiž používali dutý vrták.
Je to velice ekonomický způsob. Odvrtáváte jen materiál po obvodu a tím rychleji se vrták zakusuje do kamene. Ten je ostatně velmi tvrdý. Ve jmenovaných oblastech Evropy to byl metabazit z našich Jizerských hor.
Jak si vyrobit pravěký vrták
Vrtání se neobejde bez podsypávání vrtáku brusivem. Zkoušeli jsme suché a mokré vrtání. Zkoušeli jsme vrtáky ze dřeva, rákosu, parohu, rohoviny a kosti. Voda držená hliněnou ohrádkou kolem vrtáku umožňuje víření brusiva. To lépe vrtá. Dřevěný vrták se však rozmáčí. Rohovinový se zase příliš rychle obrušuje.
Ideální je vrták z kosti. Jiný materiál k jeho zhotovení mne pro dobu kamennou už nenapadá. Navíc, stěny vrtáku musí mít sílu kolem 3 mm. Aby se vrtaná stopa shodovala s originály.
Bylo to opravdu tak?
Splnil se mi opravdu klukovský sen? Našli jsme při našich pokusech způsob, jakým lidé v neolitu tolikrát vrtali kámen? Používáme vrtací přístroj, jaký sestrojil už Eduard Štorch. Vrták je upevněný ve dvou bodech přístroje, což umožňuje stálý směr vrtání. Vrták roztáčíme na obě strany, tedy v obou směrech, pomocí řemínků.
Druhý způsob je použití jednosměrného vrtáku. Mikroskop zatím nepotvrdil jedno z řešení. Originální vývrtky po 7 až 6 tisíci letech totiž změnila eroze. Moc toho tedy nevidíme. Na našich replikách ale pokaždé vzniká ona tenká linie v nedovrtaném otvoru.
Osobnosti časopisu ABC
Článek je součástí série textů od osobností, které v dětství na časopisu ABC vyrostly a nyní se staly špičkami ve svém oboru. Jeho autor Radomír Tichý je experimentální archeolog a ředitel Archeoparku pravěku Všestary.
Články pro tištěné i online ábíčko píše ředitel Zoologické zahrady hl. města Prahy Mirolsav Bobek, vědec z Geofyzikálního ústavu Akademie věd Petr Brož nebo popularizátor paleontologie Vladimír Socha.
