Trávou to všechno začalo. Jak už jsme psali v úvodním díle seriálu, v reportáži z mělnické dílny Petra Krále, košíkářství je staré více jak 10 000 let! A vůbec první výrobky byly tehdy právě z trávy. Obilí, ani vrba, jak je známe dnes, tehdy neexistovali. Proutí, které by posloužilo jako vhodný stavební materiál, se muselo vyšlechtit. A totéž bylo i u obilí, které ve starověké Mezopotámii vyšlechtili právě z trávy.
Vábení zvířat
Travní porosty se ale nehodily jen na první primitivní pletené výrobky. Obzvláště na našem území, kde byla v dřívějších dobách převážně step, se hojně využívalo žďárské zemědělství. Už tehdy lidé zjistili, že po zapálení staré suché trávy vznikne organicky bohatý popel, kterým se dá hnojit. Na stejném místě mohla díky tomu vyrůst nová tráva, což se hodilo i na přilákání potravy. Travní plochu totiž vyhledávala zvěř, kterou tak lidé mohli ulovit přímo u svých obydlí a nemuseli za ní putovat třeba i několik dní.
Krmivo na zimu
Jako potrava pro zvířata sloužila (a stále slouží!) tráva i v době, kdy vůbec neroste. Když lidé začali domestikovat zvířata, rychle pochopili, že pokud nevymyslí, jak je nasytit během neúrodné zimy, všechna zvířata jim zhynou. Trávu, která v teplých měsících vyrostla, proto začali sušit. Tak vznikla sláma, kterou při cestách českou krajinou v tomto období vídáte na loukách ve velkých balících. Dnes se seno stále používá jako zimní krmivo domácích zvířat, dává se ale také do krmelců, aby měli co jíst i obyvatelé lesa.
