"Než zapadnete, líbí se to každému," říká závodník Loprais

"Než zapadnete, líbí se to každému," říká závodník Loprais
Sdílej
 
Rozhovor se závodníkem Alešem Lopraisem pokračovatelem slavného rodu, který je nerozlučně spojen s rallye Dakar.

 

Měsíc před jejím zahájením jsme zajeli do Frenštátu pod Radhoštěm, kde tým sídlí, abychom zkontrolovali, v jaké je Loprais formě.

Za měsíc bude Dakar 2010 v plném proudu, jak jste připraveni?

Jsme klidnější než vloni, protože na začátku listopadu jsme ještě testovali na Slovensku. Navíc jsme letos absolvovali závod dakarské série v Rusku, kde jsme skončili třetí. A to byla ta nejlepší prověrka. 23. listopadu jsme náš vůz odvezli na trajekt plující do Argentiny.

Jak probíhaly testy na Slovensku?

Je to zajímavý vojenský distrikt, který slouží americké a slovenské armádě. V Senici se nachází 60 kilometrů dlouhý písečný prostor s dunami, štěrky a lesy. Vlastně většina prostředí, které nás čekají i na Dakaru.

Letos jste tedy absolvovali i ruskou Silk Way rallye, jaká byla?

Vždycky tvrdím, že závod nedělá terén, ale konkurence. Když je silná, každý jede na maximum. V Rusku byla největší konkurence, kterou jsme kdy zažili. Domácí tým Kamaz tam měl 180 lidí a osm strojů. Náš osmičlenný tým nechal sedm jejich kamionů za sebou, což beru jako velký úspěch. Nebýt technických problémů, asi bychom dosáhli výš než na to třetí místo.

Technické problémy se spojkou vám překazily i úspěch na Dakaru 2009.

To je právě jeden z důvodů, proč jsme jeli do Ruska. Vyzkoušet novou keramickou spojku.

Jak ale na poslední Dakar vzpomínáte?

Spojka nám odešla v okamžiku, kdy jsme se pohybovali mezi prvním a druhým místem. Ale tohle k Dakaru patří. Běžně odpadne třetina kamionů.

Můžete i po téhle zkušenosti srovnat tradiční Dakar v Africe a nový v Jižní Americe?

V Africe není tak obrovský písek jako třeba v jihoamerické poušti Atacama. Protože to, co nabídla tahle oblast, nečekal nikdo. Duny přes sto metrů, nejsušší místo na světě. Z mého pohledu je Jižní Amerika výrazně těžší než africký Dakar.

Pořadatelé letos upravili trasu a jezdci si chválí, že se pojede více kilometrů právě v poušti…

Do té doby než zapadnete, se to líbí každému. Než auto vykopete, utečou dvě hodiny a je po závodě. Na přední příčky můžete zapomenout. Na písku se dá moc získat, ale taky hodně ztratit.

Se svým příjmením jste už předem pasován do role favorita. Cítíte někdy tlak?

Já si ho vytvářím sám. Není to o příjmení, ale spíše o výsledcích. Jezdím teprve tři roky a pokaždé jsme dojeli třetí. Tedy s výjimkou Dakaru 2009.


Dakarské speciály díky strýci Karlovi sledujete asi dlouho, mění se nějak jejich konstrukce?

Když porovnám rok 2000, kdy byla Tatra na výsluní, se současností, základní konstrukce podvozku je shodná. O 35 % má ale vůz nižší váhu a o 30 % vyšší výkon.

Teď už tatrovky na výsluní nejsou?

Podle mě už zase jsou. Ale všechno je to o prostředcích. Kdyby Tatra nasadila osm kamionů jako Kamaz, tak má větší šanci uspět. Důležité je i portfolio jezdců, kteří jedou víc než jeden závod ročně.

Prvního ledna je slavnostní zahájení v Bueno Aires, stihnete doma oslavit Vánoce?

Odjíždíme až 28. prosince. Štědrý večer stíháme doma, Nový rok už v Buenos Aires. Vyzvedneme auto z lodi a prvního ledna je slavnostní ceremonie. Jižní Amerika tím Dakarem strašně žije, je to pro ně velká událost. Cesta je obsypána stovkami tisíců lidí. Lepší fanoušky jsem nezažil. Stojí sice blízko trati, ale ví, kdy mají uskočit.

Jaké je to z české zimy odjet na nejsušší místo na planetě?

Už jsme zvyklí. V Africe jsem pil co nejmíň, abych nemusel zastavovat kvůli toaletě. Díky obrovským teplotám na Atacamě, kde v lednu panuje léto a teploty 45 až 50 stupňů, ovšem s tímhle nemáte vůbec problém. Vodu vypotíte.

Klimatizaci v kabině nemáte?

Ne, bere to výkon a teplotní rozdíly by byly nebezpečné. Jezdíme jen s otevřeným okýnkem, ale v nehořlavých kombinézách a s osmiválcovým motorem za zády je to fakt síla.

Jaký nejhorší zážitek z Dakaru máte?

Rok 2008, kdy se Dakar na poslední chvíli kvůli teroristickým útokům zrušil. Ale zas je lepší být živý v Evropě než mrtvý v Africe.

Afričani některá vozidla přepadávali.

Něco zažil můj strejda, něco já. To se ale v Africe děje dnes a denně. A tak je lepší, že se jede v civilizovanější Americe.

Myslíte si, že do Afriky se Dakar vrátí?

Mám ji sice moc rád, ale nevidím jediný důvod. Amerika si Dakaru váží.

Jak dlouho se na Dakar těšíte?

V podstatě celý rok, je to neuvěřitelná droga.

 

Aleš Loprais (29)
Synovec šestinásobného vítěze Dakaru Karla Lopraise si svou soutěžní premiéru odbyl ve společné posádce jako navigátor v roce 2006. Další rok už vyjel coby řidič a hned z toho bylo třetí místo. Původně se sice ještě věnoval dálkovému studiu práv, ale nyní je už věrný automobilům na plný úvazek. Žije ve Frenštátě pod Radhoštěm.

 

 

Hry