K uzavřené rakvi přistupuje nervózní hrobník. Zatímco uvolňuje její víko, opodál stojící kněz se připravuje na svůj neobvyklý úkol. A skutečnost předčí jeho nejčernější očekávání. Tělo Aloise Ulricha, uložené již dlouhé měsíce v dřevěné truhle, vypadá jako živé! Mrtvý se dokonce usmívá. Jak je to možné?!
Záhy přivolaný kat oslovuje muže v rakvi jeho jménem a nebožtíkovy oči se otevírají! Protože se o něco později nemrtvý dokonce snaží postavit, na řadu přichází jeden z katových pacholků. Rozmáchne se rýčem a dobře mířenou ranou jednou provždy ukončí řádění obávaného upíra Ulricha.
Živý, nebo mrtvý?
Je tento děsivý příběh převzatý z hororového filmu? Nikoliv - jedná se pověst, která se dodnes traduje ve Žďáru nad Sázavou o někdejším správci zámeckého velkostatku Aloisi Ulrichovi. Tento panský zaměstnanec mohutné postavy nechvalně proslul krutostí ke svým poddaným, ale klid prý nenašel ani po své smrti. Ta nastala 22. února 1817 a byla prý počátkem podivných fenoménů...
Ulrich byl pochován na žďárském Dolním hřbitově, ale měl být mnoha lidmi viděn i po svém skonu. Někdy se prý objevoval v ohnivém kočáře, taženém bezhlavými koňmi, jindy prý děsil a napadal lidi, zejména v noci. Jeho působiště zahrnovalo mnoho míst, ale nejčastěji byl prý spatřen v okolí Dolního hřbitova, žďárského zámku a na zdejším mostě.
"Potom nechtěl žádnej ze zámku do dvora chodit. Tak ho viděli, jak byl žif, tak stál právě na tem mostě. A jináč se nedal vodehnat," vzpomínal roku 1900 na vyprávění své tety o údajném žďárském upírovi mýtný Jan Ambrož ze Stržanova.
Chodil městem upír?
Ulrichovo posmrtné běsnění vyvrcholilo tím, že měl zabít jednoho z místních čeledínů. Proto na něj žďárští zavolali jihlavského kata, který s pomocníky nad upírem vykonal magický obřad a bývalého správce konečně zbavili života. Jde o bláznivou pověst, nebo na ní může být zrnko pravdy?
Víra v nemrtvé - údajné upíry, je známa z mnoha evropských zemí, včetně Čech. Má se jednat o mrtvé, kteří prý i po svém skonu vypadají jako živí, škodí a zabíjejí lidi, a zároveň vysávají jejich energii či krev. Nejslavnějším z nich měl být rumunský kníže Vlad III. Tepeš, známější pod jménem Dracula.
V některých starých hrobech - například v Čelákovicích - byly nalezeny porušené lidské kostry, na nichž byli provedeny "protiupíří" zásahy. Pověrčiví lidé se tak kdysi vypořádali s těmi, kteří byli něčím mimořádní, a proto se jich báli. Ale co zmíněný žďárský případ?
Věda zná vysvětlení
Skutečností je, že se nedochovalo žádné přímé svědectví Ulrichova údajného posmrtného běsnění. Jedná se ve všech případech pouze o zprávy z druhé ruky - s odstupem minimálně sedmdesáti let. To staví celý příběh do poměrně nevěrohodného světla. Navíc neporušený vzhled většiny mrtvých umí dnešní věda poměrně uspokojivě vysvětlit.
Vlivem vlhkosti a nedostatečného přístupu vzduchu dochází k takzvanému zvoskovatění těl - přeměně tělesných tuků na tvrdou hmotu. Lidské tělo pak vypadá téměř jako živé někdy i po desítkách let uložení v hrobě. V příběhu o Ulrichovi také nalezneme zřejmé nadsazené a mytologické prvky. Jde tedy o úplný výmysl?
Na stopě poltergeista?
Avšak zvláštní je, že se tento příběh vryl do povědomí žďárských s takovou intenzitou! Nemohlo zde jít o jinou záhadu? Staré vyprávění totiž obsahuje některé náznaky, připisované i modernějším nevysvětlitelným jevům.
Mezi nimi se vyskytuje fenomén, známý jako takzvaný poltergeist. Při něm se v některých místnostech údajně nevysvětlitelně pohybují předměty a ozývají nelogické zvuky. Jinde prý dochází k pozorování přízračných postav. Mohl se tedy na počátku 19. století ve Žďáru přecejen zjevovat přízrak zlého správce, nebo vyskytovat jiný paranormální jev?
