Skuteční piráti z Karibiku
Pro piráty bylo výhodné, když pobřeží, u něhož operovali, bylo co nejvíce členité s množstvím ostrovů, ostrůvků a zálivů, kde bylo možné se snadno ukrýt. Pohled na mapu ukazuje, že na Zemi existují dvě takové oblasti. Jednou je jihovýchodní Asie: Malajsie a Indonésie, tehdy se té oblasti (nepřesně) říkalo Východní Indie.
Druhým takovým pirátským rájem byl právě Karibik nazývaný (ještě nepřesněji) Západní Indie. Karibikem vedla trasa, po níž se dopravovalo zboží ze Střední a Jižní Ameriky. Než by jejich lodě podnikaly dlouhou a nebezpečnou cestu kolem jihoamerického mysu Horn, Španělé raději dopravovali bohatství z Peru a západního pobřeží po souši přes Panamu a odtamtud pak lodí domů do Evropy. To byla pro karibské bukanýry lákavá kořist.
Bukanýři a pobřežní bratrstvo
Pod pojmem bukanýři se původně rozuměli obyvatelé „Západní Indie“, kteří žili mimo území kontrolované státem. Jméno dostali podle boucans - dřevěných roštů, na kterých se udilo a opékalo maso.
Bukanýry se stávali převážně uprchlíci a různé kriminální existence. Pocházeli z různých národů, všechny však spojovala láska ke svobodě a neúcta ke státní správě. Bukanýři se živili lovem, zemědělstvím a také loupežemi. Společenství těchto lidí se někdy nazývalo Pobřežní bratrstvo.
Množství těchto lidí žilo na Hispaňole (dnešní Haiti a Dominikánská republika). Po španělských útocích pak přemístili základnu na ostrov Tortuga, severně od pobřeží Haiti.
Korzáři a privatýři ve státních službách
Evropské země zakládaly na vzdálených pevninách a ostrovech kolonie, kterým vládli panovníky dosazení guvernéři. Měli několik desítek, maximálně stovek vojáků a za úkol spravovat velká území plná nejrůznějších dobrodruhů. Aby si získali podporu, vydávali majitelům lodí a různým obchodníkům privilegia, jež jim dovolovala útočit na nepřátelské lodi během války.
Takovým pirátům s pověřením, se říkalo privatýři nebo korzáři. Část ze svého lupu odváděli úřadům. Za to - na rozdíl od „opravdových pirátů“ nebyli (ale jen v mateřské zemi) považováni za lupiče. Často však jednotliví piráti měnili svůj statut na privatýry a naopak, podle toho, jak se jim hodilo.
Rekordní výdělek
Riziko, které piráti postupovali, vyrovnávaly veliké zisky. Velitelé si obvykle ponechávali jedno procento z lupu nebo dvojnásobek toho, co připadlo běžnému členu posádky. Z toho pramenila i pirátská odvaha, často se totiž řídili heslem: „Čím méně nás je, tím větší budeme mít podíly na kořisti.“
Když slavný pirát Olivier Lavasseur přepadl v Tichomoří portugalskou plachetnici vezoucí výnosy z kolonií do Lisabonu, rozdělil každému členu své posádky pět tisíc guineí (zlatých mincí o celkové váze přes 40 kilogramů) a čtyřicet dva diamantů. Pro představu: Kilogram zlata stojí v dnešních cenách necelý milion korun.
Kapitán Morgan
Asi jste viděli reklamu „následuj kapitána“ na rum Captain Morgan. Jméno dostal tento jamajský alkohol po jednom z nejslavnějších pirátů všech dob, privatýrovi Henry Morganovi. Kariéru piráta zahájil v roce 1668, kdy s pěti sty anglickými a francouzskými bukanýry zaútočil na panamské Puerto Belo.
Protože město bylo proti nájezdu z moře dobře chráněné, podnikl něco, co se s běžnou představou piráta příliš nepojí. Zakotvil asi sto padesát kilometrů od Puerta Bela a na město zaútočil z pevniny. 422 mužů, kteří město vyplenili, si přišlo na netušené peníze.
Piráti v úzkých
Další útok bukanýrů pak o rok později vedl Morgan proti přístavu Macaraibo ve Venezuele. I tam jeho muži získali značný majetek, avšak při výjezdu z tamní zátoky, která má tvar lahve, zjistili, že v jejím hrdle na ně čeká silné španělské loďstvo. Morgan nabídl, že výměnou za volný odchod propustí všechny zajatce a otroky, které vezl sebou. Španělé to nepřijali s tím, že Morgan a jeho lidé musí odevzdat i všechnu kořist, kterou získali. To však bylo pro bukanýry zcela nepřijatelné.
První lest kapitána Morgana
Aby se zachránil, použil Morgan dva geniální úskoky, které se v románech a filmech o pirátech objevují dodnes. Prvním bylo, že jednu svou loď naplnil střelným prachem a na palubě rozmístil dřevěná polena oblečená do pirátských šatů a klobouků. Pak tuto atrapu vyslal proti španělské flotile.
Španělé lest prohlédli až ve chvíli, kdy se jim podařilo dostat se na palubu obětované Morganovy lodi. Při následném výbuchu řada z nich zahynula a exploze potopila i jejich vlajkovou loď. Další španělská plavidla, která byla také poničena, raději přistála u břehu a námořníci i s děly přešli do mohutné pevnosti, která střežila jako druhá překážka výjezd ze zátoky.
Druhá lest kapitána Morgana
Tady Morgan a jeho muži použili druhý úskok. Za večerního šera z pirátských lodí odstartovaly čluny plné mužů, které přistávaly kousek od pevnosti na pláži, ovšem na místě, kam Španělé neviděli. Obránci pevnosti usoudili, že se je Morgan chystá napadnout z pevniny, a proto svá těžká děla přemístili na stranu od moře.
Ve skutečnosti však z pirátských člunů nikdo nevystoupil. Bukanýři si u pláže lehli na dno člunu a vrátili se zpět na loď. Pirátská flotila zvedla plachty a kolem pevnosti, která měla děla otočená na druhou stranu, vyplula z pasti Macaraibské zátoky na volné moře.
Pirátský symbol: Lebka a zkřížené hnáty
Lebka a zkřížené hnáty symbolizovaly smrt a původně se tesaly do náhrobních kamenů. (Podobně jako se dnes občas na náhrobcích objevují symboly věnců, sošky holoubků nebo andílků.) Piráti tento symbol smrti převzali, jako jasný vzkaz pro posádky lodí, které přepadli.
Jak vypadal útok pirátů?
Pirátská loď čekala ukrytá v zátoce nebo plula „nenápadně“ pod vlajkou neutrální země. Teprve, když byla na dostřel oběti, vylétla na stožár černá vlajka s bílou lebkou a hnáty. Byla to výzva, aby se kořist vzdala. Pokud to její kapitán odmítl, nastal boj na život a na smrt. Většinou jej zahájily výstřely z děl. Účelem bylo především zničit plachtoví a kormidlo protivníka. Poté se pirátské plavidlo přiblížilo ke kořisti, bukanýři nepřátelskou loď zahákovali a vyšplhali se na její palubu.
V boji muže proti muži piráti používali pistole. Když vystřelili, uchopili zbraň za hlaveň a oháněli se s ní jako kyjem. Další pirátskou zbraní byla šavle, protože byla kratší a šlo s ní i sekat, byla při zmatku na palubě výhodnější než tehdy oblíbené kordy. Piráti měli také po těle ukryté dýky. Tyto malé zbraně byly ideální pro boj v podpalubí, kde nebylo dost místa ani na máchání šavlí.
