Určitě už jste četli, viděli nebo slyšeli spoustu příběhů o bojovnících v černých kuklách, kteří dokážou holýma rukama posekat na jednu hromadu libovolné množství nepřátel. A je vám asi jasné, že takhle to nejspíš nebylo. Přestože byli v umění boje zkušení a pečlivě trénovaní, nejednalo se o pouhé stroje na zabíjení. Náplň dne takového nindži byla mnohem pestřejší.
Bojovníci, herci i meteorologové
Nindžové (nazývaní původně šinobi) se v Japonsku začali objevovat ve 14. století na dvorech šlechtických rodin. Nindžové pro ně za úplatu pracovali jako průzkumníci, špehové a nájemní vrahové. Pěstovali umění nindžucu, které obsahuje osmnáct disciplín, jež musí nindža zvládnout, aby mohl plnohodnotně vykonávat svoje řemeslo. Dokázat to nebyla žádná legrace. V boji museli nindžové vládnout všemi dostupnými druhy zbraní včetně výroby výbušnin a jedů. Byli mistry převleků a učili se napodobit chování sedláka, mnicha, obchodníka nebo samuraje. Cvičili bezhlesnou chůzi po jakémkoli povrchu, techniky nepozorovaného útěku a dokonce studovali, jak předpovědět počasí, aby ho mohli využít proti nepřipravenému nepříteli.
Protiklad samuraje
Nindžové byli zkrátka dokonale vycvičení žoldáci, kteří plnili speciální úkoly. Jejich řemeslo vzniklo díky slávě tehdejších samurajů. Ti byli také špičkovými bojovníky, vázal je však velice přísný morální kodex. Samuraj například nemohl soupeře zabít, aniž by ho vyzval na souboj. Dovedete si představit, jak nepraktická jsou taková pravidla, když chcete vykonávat špinavou práci. Proto se začali objevovat nindžové, kteří nabízeli (nejen) samurajské schopnosti bez morálních závazků. Znamenalo to pro ně slušný výdělek, ale zároveň ztrátu společenského postavení. Nindžové kvůli svým nekalým praktikám žili v naprosté izolaci.
Konec nindžů
Brzy se začali sdružovat v klanech. Vedl je vždy nejzkušenější nindža, zvaný jōnin, který uzavíral dohody a posílal své svěřence do služeb toho, kdo si je mohl dovolit. Tehdejší Japonsko bylo rozdrobené mezi několik vládců, kteří soupeřili o moc. Nindžy si najímali, aby získali převahu při půtkách i v zákulisních jednáních. A právě s obdobím rozděleného Japonska a soupeření rodů je období nindžů nejpevněji spjaté. Po sjednocení země boje místní šlechty ustaly a nindžovské služby ztratily svoji podstatu. Řemeslo japonských špehů tak dodnes zůstalo jenom jako tajemná vzpomínka.
