Pravěk jsme zvyklí dělit na dobu kamennou, bronzovou a železnou. Úplně jinak se nám ale začne jevit, když si trvanlivé materiály odmyslíme. Najednou je to jen jedna doba – doba organických materiálů. Tedy dřeva, kostí, parohů, kůže, kůry, lýka, slámy, sena, houžví, prutů a dokonce i kořínků stromů. To vše tvořilo skutečnou převahu v lidské kultuře po dobu tisíců let.
Jak pracovat s organickými materiály
Tyto materiály dokáže velmi dobře zpracovávat Eva Pecháčková. Mám ji rád. Zbytečně nemluví a dělá. Ono to ani jinak nejde. Výrobky z organických materiálů si žádají čas. Nejdříve je nutné vnímat přírodu okolo nás. Když se objeví rákos v čase vhodném k jeho sklizni, je nutné to udělat. Když vítr odlomí kus stromu a obnaží se tak lýko, je nutné neváhat a zpracovat ho.
Pak je potřeba materiály správně skladovat. Nejčastěji sušit. A až nastane čas, tak znovu máčet. A když už se blížíme do finále, nastává kroucení a splétání vláken, ale to je stále ještě příprava vázacího a splétacího materiálu. Ale pak to přijde. Jednoduché nitě a provázky jsou schopné spojit plochy z kůry. Nebo lze plochy vytvářet splétáním materiálů. Trochu podobně tomu, když babička plete svetr. Najednou se objeví rozsáhlé možnosti vzorů.
Zlobivý Vesuv
A jak víme, že organické materiály byly tak důležité? Máme řadu nápověd, třeba díky soptění Vesuvu. Nejznámější je starověký výbuch této sopky v roce 71, ale archeologové vědí, že nebyl jediný. Už v době bronzové sopečný popel zakonzervoval jednu vesničku.
Zdá se, že lidé stačili utéct, ale věci ponechali na místě. U stěn obydlí ležely ještě naskládané keramické nádoby. Bronzové předměty tu ale nebyly. Odnesli je lidé? Nebo jich měli vesničané tak málo, že bychom dobu bronzovou opravdu těžko poznali? To nevíme. Víme ale, že na místě zůstaly dochované proutěné ploty a klece k uchování domácích zvířat. Tedy pozůstatky doby proutěné se vším, co bylo k tomu třeba.
Pomoc experimentu archeologům
Eva má ráda jeden příběh. Britská archeoložka byla na kurzu zpracování organických materiálů. Najednou v úžasu vykřikla. Jeden ze spletenců si vybavila ze svého výzkumu. Dokázala tak rozpoznat košík starý stovky let. Ano, opakování je matkou moudrosti.
Autor článku Radomír Tichý je archeolog, vysokoškolský pedagog a ředitel Archeoparku pravěku ve Všestarech.
