V Zoologické zahradě a botanickém parku Ostrava hnízdí na dvou místech dva zástupci bahňáků, ptáků z řádu dlouhokřídlých (Charadriiformes), kteří se v přírodě zdržují v blízkosti vod. Jméno dal této ptačí skupině způsob, jak si hledají potravu. Kráčejí v mělké vodě a v bahnitém dně pátrají dlouhým zobákem po drobných bezobratlých.
Mláďata těchto ptáků jsou první týdny po vylíhnutí pokryta hnědo-šedě kropenatým prachovým peřím. I nohy mají hnědé, v dospělosti se pak vybarví. Díky tomu jsou mláďata téměř neviditelná, a tedy chráněná před případnými predátory.
Konečně! Historicky první odchov ústřičníků velkých v Zoo Ostrava
Ve voliéře Nížiny východní Číny vyhnízdili ústřičníci velcí. Pro chovatele to bylo velké zadostiučinění, protože ostravská zoo chová tyto ptáky od roku 2008, ale doposud se je nepodařilo rozmnožit.
„Je možné, že pár ústřičníků využil situace, kdy byla voliéra uzavřená z důvodu hnízdění poláků východních. Samice ústřičníka snesla koncem června v bezprostřední blízkosti chodníku tři vejce. V minulosti u nás ústřičníci již hnízdili, ale nikdy jsme se nedočkali mláďat, takže jsme chtěli dopřát samici maximální možný klid. Proto jsme nechali voliéru dál uzavřenou,“ vysvětluje inspektor chovu Vojtěch Bonczek. Nyní už je voliéra návštěvníkům opět přístupná.
Hnízdění a péče o mláďata ústřičníků
V přírodě tvoří hnízdo ústřičníků prostý důlek vystlaný úlomky lastur, peřím a chaluhami. Ve voliéře ústřičníci lastury ani chaluhy nemají, a tak využili drobné kamínky, které jim posloužily stejně. Ze tří vajec vyseděla samice dvě mláďata, třetí bylo neoplozené. O mláďata se pár stará ještě několik týdnů po vylíhnutí – střeží je a nabízí jim potravu, kterou v přírodě tvoří především vodní měkkýši, v zoo jsou krmena speciální granulovanou směsí, drobnými rybkami a hmyzem.
„Ústřičníci jsou podle mezinárodního Červeného seznamu IUCN zařazeni do kategorie téměř ohrožený, nicméně je třeba zdůraznit nepříznivý trend a pokles stavu bahňáků v globálním měřítku. Proto je ostravská premiéra tak důležitá,“ dodává Vojtěch Bonczek.
Ústřičník velký: Černobílý krasavec
Ústřičník velký (Haematopus ostralegus) má nápadné černobílé zbarvení – bílá je spodní strana křídel, břicho a ocas, zbytek těla je černý. Jedná se o euroasijský druh, který se převážně zdržuje na mořském pobřeží a přímořských loukách, kde také hnízdí. Je to tažný druh, který ze severních oblastí Evropy přelétá do Středomoří, zatímco asijské populace letí k břehům Jihočínského moře nebo do Indie. Během tahu se objevují i na našem území.
Živí se sběrem ústřic (odtud jejich české i anglické jméno oystercatcher) a dalších mlžů, jejichž schránky otvírají silným zobákem. Loví ale i další vodní bezobratlé včetně korýšů. Jsou dlouhověcí, mohou se dožít až 40 let.
Ostravská zoo hlasí i úspěšný odchov pisil amerických
Hned dva páry pisil amerických odchovávají potomky ve velké průchozí voliéře La Pampa. Jeden pár tři mláďata, druhý dvě. Mláďata se oběma párům vylíhla téměř současně - v rozmezí 22. až 25. července. Jejich prachové peří je dokonale maskuje - pokud se zdržují na písčitém podkladu nebo na štěpce a nehýbou se, jsou téměř neviditelná. Rodiče navíc své potomky střeží a cítí-li ohrožení, jeden se hlasitým křikem snaží vetřelce odlákat, zatímco druhý zůstává u mláďat a v případě potřeby je ukrývá pod křídly.
Malé pisily se živí hlavně hmyzem (například různými larvami), který hledají v trávě. Jakmile povyrostou a prodlouží se jim nohy a zobák, začnou se odvažovat do vody a na mělčinách lovit vodní bezobratlé a drobné obratlovce, jak to dělají dospělí.
Pisila americká: Miniaturní čáp s dlouhýma nohama
Pisila americká (Himantopus mexicanus) vypadá díky extrémně dlouhým nohám jako miniaturní čáp. Měří necelých 40 cm a v rozpětí křídel dosahuje až 75 cm. Pisily obývají mělké vody, ústí řek a slané mokřady od Kalifornie přes Střední Ameriku až po Peru, kde vytvářejí řadu poddruhů. V mělkých vodách loví drobné vodní živočichy, a to jak bezobratlé, tak obratlovce, jako jsou pulci nebo rybí potěr.
