Celý život se cítím nepřítomná

Zdravím do abíčka. Mám problém a to ten, že jsem celý život tak nějak – nepřítomná - světu a okolí. Mam problémy ve škole s tím udržet pozornost a další věci, jako třeba dodržet termín projektu je pro mě neskutečně těžkou záležitostí. Taky mam problémy třeba se zaspáváním a nebo komunikaci s lidmi, navíc mám paměť, jak se říká „zlaté rybky“. Víc to tu asi rozepisovat nebudu, ale když se celkově víc zamyslím do hloubky, tak si myslím, že bych mohla mít ADHD. Není to tak, že bych si zrovna přečetla nějaký článek na internetu a řekla si, jo to jsem já, ale uvažuju nad tím už několik let a bohužel nevím, co s tím. Chtěla bych ohledně toho zajit k psychologovi, ale mám strach to říct mámě, aby se mi nevysmála nebo něco. A i kdybych tam zašla, tak mám strach, že by mě ten psycholog nepochopil a taky by mi řekl, že nad tím jen moc přemýšlím a že je to hloupost. Jsem v situaci, kdy brzo budu dospělá (stále ale nejsem), takže lidé ode mě očekávají určitě faktory, které já zkrátka nejsem schopna skrze tyhle věci /(jako neschopnost dodržet termín nebo zkrátka to že zapomínám, jak na běžícím páse). Takže bych byla velmi ráda, kdybys mi mohl poradit, jak to nějak podat např. moji mamce, aby to pochopila a neřekla mi, že je to blbost? Nebo třeba i moji třídní učitelce, která má se mnou kvůli tomu fakt nervy, nevím, jak ji to říct, že se cítím „v nepořádku“. Děkuji mockrát za odpověď.

Odpověď

Ahoj anonyme, respektive anonymko. Je moc fajn, že sama dokážeš pojmenovat problémy a potíže, které cítíš a vnímáš. To je opravdu velký krok k tvému úspěchu.

Píšeš, že ti dělá problém dodržovat termíny, zapomínáš, špatně se ti komunikuje s lidmi a cítíš se často nepřítomna. To by opravdu mohlo být ADHD, ale jasné vysvětlení a řešení ti dá jen psycholog nebo odborník v pedagogicko – psychologické poradně. A na vyšetření v ní máš v každém případě nárok.

Pokud o tom nechceš říkat mamince (i když to by bylo nejlepší), poraď se se školním psychologem. Pokud ho nemáte, zjisti si nejbližší pedagogicko – psychologickou poradnu ve tvém okolí a zkus se telefonicky objednat. Nemusíš mít strach, že by tě tam nepochopili, nebo se ti dokonce vysmáli, to se v žádném případě nemůže stát. Jsou tam odborníci, kteří jsou povinni ti pomoct.

A kdybys tam neuspěla, hned mi napiš. Prozatím si všechny termíny projektů zapisuj do diáře, aby se ti nestalo, že zapomeneš. Držím ti palce. Mourrison

Řekli mi, že mám ADHD, co to znamená?

Mám ADHD, když se nemůžu soustředit?

Sdílej

13. prosince 2022

Rodiče mě nutí lhát, co mám dělat?

Ahoj Mourrisone, chtěl bych se tě zeptat na takovou tajnou věc. Máma a táta říkaj, že nemáme žádný peníze a že děda je bohatej. Vždycky, když něco chci, tak mi říkaj, ať zavolám dědovi, ale že nesmím říct, že to říkali oni. Děda jim někdy peníze dá a někdy nedá a já nevím proč. Mám dědu rád a nechci mu lhát, ale když tu věc fakt chci, tak mu lžu. Pak mě to to trápí. Co mám dělat?

Chci pracovat v zahradnictví, ale nechci zklamat rodiče

Ahoj Mourrisone, máma a táta mají vysokou školu a strašně by si přáli, abych ji taky vystudovala. Jenže mně se nechce učit, navíc mám hrozně ráda kytičky a chtěla bych pracovat někde v zahradnictví. Vždycky když jdu ze školy, tak se zastavím v jednom u našeho baráku a je mi tam dobře. Co mám dělat, když nechci naše zklamat? Gábina

Mohu si vydělávat prodejem svých výrobků?

Ahoj Mourrisone, chtěla bych se na něco zeptat. Chtěla bych si vydělat na dárky na vánoce, a tak jsem začala dělat takové malé andělíčky z korálků. Myslíš, že bych je mohla prodávat? Ptám se proto, že tady píšeš, že brigády jsou u nás povolený od 15, a mě je teprve 14. Díky, Fanynka

Na chvíli jsme se rozešli a já to nezvládla

Ahoj Mourrisone, Mám takového kamaráda, budeme mu říkat Lukáš. Lukáš je hrozně vřelý člověk, a můj nejlepší kamarád. Abych zkrátila příběh, asi před rokem a půl jsme se nějak víc začali bavit, a asi před 10 měsíci mi řekl, že mě miluje (předpokládala jsem, že platonicky) a od té doby to často říkal. Já jsem nechtěla nějak spěchat a nejdřív jsem si to chtěla promyslet. Ale on mě tak často objímal, byl ke mně tak milý, že bylo nemožný se nezamilovat. Tak jsem mu to řekla taky. Chvíli to bylo fakt super. Ale potom jsem si začala všímat, že je ovlivněn spolužáky, a dělá si srandu z jiných a děla absolutně neakceptovatelný „vtipy". Vždycky jsem mu to řekla, on se omluvil a pak zase. Jednou to ale opravdu přehnal a tak jsem mu napsala. A tentokrát mi fakt neslušně napsal, ať se do toho nepletu a že jsem... Hodně mě to zamrzelo a hodně jsem brečela, a litovala jsem, že jsem se kdy zamilovala do takového idiota. Ale nebavit se s ním mi fakt nedělalo dobře, nemohla jsem spát ani jíst, smát se, a obecně jsem byla úplně bez energie. Chyběl mi. A dneska už jsem byla úplně na pokraji sil, a řekla jsem si, kašlu na to, a o přestávce jsem za ním šla a řekla jsem mu, že mi chybí. On mě objal, řekl mi, že mě miluje a wow všechno bylo vyřešeno. Ale mně to přijde šíleně nedořešený, a mám pocit, že jsem to úplně pokazila. Mám pocit, že mě doopravdy nemiluje, že to jen tak říkal, protože celou dobu co jsme se nebavili, to vypadalo jako by mu to bylo úplně jedno. Mrzí mě ta situace, a myslím si, že jsem to vyřešila špatně, ale zároveň to bez něho vůbec nedávám. Omlouvám se za dlouhý vzkaz. Maruška, 14 let

Archív