Stojíme na břehu řeky Ma Oya v západní Srí Lance a pozorujeme slony ze sirotčince Pinewala, jak se s gustem oddávají koupeli ve zkalené vodě. Po kolena ve vodě vedle sebe stojí samice s mláďaty, statní samci a o kus dál se několik „náctiletých“ dobrodruhů snaží zjistit, jestli utečou do pralesa na druhé straně řeky.
Nehody tlustokožců
Pinewale se říká sirotčinec, protože sloni sem přicházejí z různých důvodů. I když je Srí Lanka ještě poměrně divokým místem, slonům se nehody stávají – šlápnou na minu z občanské války nebo je k smrti spálí spadlé kabely elektrického vedení. Mohou spadnout do propasti nebo do nich narazí kamion – a samozřejmě nelegální zabíjení kvůli slonovině hraje také svoji roli. Slůňata, která po rodičích zůstanou, jsou transportována právě sem, kde se o ně srílanská vláda zodpovědně stará.
Jenže nic není bez problémů. Tím největším je kupodivu přemnožení. „Minulý rok se nám narodilo patnáct slůňat,“ říká správce sirotčince Nimal. „Je to skvělá zpráva, ale zároveň značně nepříjemná. Jestli to tak bude pokračovat, brzo nebude pro slony místo.“ V současnosti jich je osmdesát tři – a máte vidět ten hukot, když jdou z obory k řece Ma Oya skrz městečko Pinewala!
Sloni jdou!
Hlavní třída vesnice je plná obchůdků, místních a turistů. Čtyřikrát denně všichni zmizí za dveře, protože sloni se jdou koupat. Náhončí se je sice snaží ovládat bidly s kovovými háky, které jim vloží na citlivé místo za ucho, ale ani tak nemají nad šedohnědou masou moc velkou kontrolu. Kavalérie slonů dupe směrem k vodě, víří prach a za ní se prachem prodírají zvědavci. V rukách drží zakoupené banány, které slonům hrozně šmakují. Jsou ochotní za ně udělat cokoliv – klidně se i pomazlit. Třeba taková Maya – dvouleté slůně s výškou asi 160 centimetrů. Její představa o mazlení je stejná, jako kdyby se s vámi chtěla mazlit dvoutunka. Rychle pryč, než vám rozdrtí nohy!
Maximální sloni
Asijští sloni na Srí Lance patří k poddruhu Elephas maximus maximus a nalézají se pouze zde. Ze všech poddruhů slona indického jsou největší – průměrně dosahují váhy kolem pěti tun a výšky kolem tří a půl metru. Počet srílanských slonů je v současnosti odhadován na pět tisíc divokých kusů – a k nim se právě po pěti letech vracejí slůňata odchovaná v Pinewale. „Držíme je v přirozeném prostředí, takže nemají problém přizpůsobit se divočině, i když se narodila u nás,“ vysvětluje správce Nimal.
Před slonem na posed
Někteří sloni z Pinewaly se ale do volné přírody už nepodívají. Třeba Alia – černý sloní býk s masivními kly, který postává ve speciálním domečku a vodní zábavy se neúčastní. Je totiž slepý a má na krku sedm křížků. Jde jednoznačně o pamětníka, který dokonce zažil i britské kolonizátory! Ostatní býci ve stádu dosahují zatím třiceti a čtyřiceti let. Když se dostanou do říje, musí jít do speciálních ohrad, protože jsou nebezpeční jak návštěvníkům, tak ostatním slonům. Věřte, že když se takový kolos naštve, tak s ním raději nechcete nic mít. Důkazem jsou posedy ve srílanské džungli, které slouží právě jako úkryt před rozdivočelými slony.
Královská jména
„Tohle je Milinda, támhle je Arya, tady Amrada,“ říká Arjuna. Ukazuje bidlem na jednotlivé slony, kteří se po koupeli pokrývají hlínou. Oko Evropana je jen těžko rozpozná, ale Arjuna je hned identifikuje. Jména dostávají podle měst na Srí Lance nebo podle bývalých králů – těch králů, kteří s pomocí ochočených slonů postavili úchvatné paláce a tvrze. Když se podíváte do očí třeba Aliovi, tak máte pocit, že v nich celou tu historii vidíte. I když je dnes už slepý.
