Pozvat lidi do přírody je možná lepší způsob její ochrany, než různé zákazy a omezení. Přesvědčil se o tom venezuelský vědec Eduardo Álvarez Cordero, který se věnuje ochraně největšího dravce Jižní Ameriky, harpyje pralesní (Harpia harpyja).
Pronásledovaná bohyně
Harpyje nemají mezi domorodci dobrou pověst. Unášejí prý děti a kradou domácí zvířata. Domorodci proto ničí jejich hnízda a zabíjejí dospělé ptáky. Navíc jsou harpyje ohrožovány rychlým úbytkem pralesů a jejich tříštěním na izolované lokality. V některých oblastech už kvůli tomu prakticky vyhynuly. Změnit postoj lidí k harpyjím a zachránit tyto "bohyně větru", jak se jim někdy přezdívá, si dal Eduardo za svůj životní cíl.
Neznámý dravec
O harpyje se začal zajímat v 80. letech minulého století. Tehdy se o nich prakticky nic nevědělo, věnovaly se jim pouhé dvě vědecké studie. Začátky proto nebyly snadné, jen hledání hnízd, které harpyje budují v korunách pralesních velikánů, bylo mimořádně náročné. Vědec oslovil studenty a dobrovolníky, kteří mu s hledáním a následným pozorováním ptáků pomáhali. A přizval si na pomoc profesionálního lezce, aby se naučil, jak k hnízdu ležícímu i ve více než 30m výšce bezpečně vyšplhat.
Program ochrany
Díky nadšeným dobrovolníkům vznikl v roce 1988 pod Eduardovým vedením Program na ochranu harpyjí. Ten byl také prvním krokem ke vzniku ekoturistického projektu, který by pomáhal chránit harpyje i celý pralesní ekosystém. A zároveň ekonomicky pomohl i místním obyvatelům. Na světě přibývá lidí, jejichž koníčkem je pozorování ptáků (birdwatching). A ti rádi zaplatí za vzrušující možnost zblízka nahlédnout do harpyjího hnízda.
Vzhůru do korun
K pozorování harpyjí vědci vybudovali v korunách sousedních stromů plošiny ve stejné výšce jako hnízdo. Pozorovatelé tak mohou ze vzdálenosti asi 20 m pohodlně sledovat, co se v něm děje. Původně se vědci obávali, že velké množství lidí bude harpyje rušit, že budou na pozorovatele útočit nebo naopak hnízdo opustí. Ale nic z toho se nestalo. Dlouhodobý výzkum a zkušenosti vědců naopak ukázaly, že harpyje jsou nečekaně tolerantní – pokud se lidé chovají tiše, jejich přítomnost jim nevadí.
Pomoc domorodců
Aby však program fungoval, bylo nutné přesvědčit místní obyvatele, že to pro ně bude výhodné. To se naštěstí podařilo tak dokonale, že se z domorodců téměř ze dne na den stali zapálení pozorovatelé a ochránci harpyjí. A v oblasti, kde na začátku projektu nebylo známo jediné hnízdo, jich dnes vědci mají díky spolupráci s nimi zmapováno přes sto.
Modelový příklad
Obrovský úspěch projektu překvapil i samotné vědce – každé sledované hnízdo ročně navštíví stovky lidí – turistů, fotografů, filmařů ale i vědců a ochranářů, kteří tu hledají poučení a inspiraci. V oblasti tak vznikl jakýsi "zelený průmysl", který pomáhá celému pralesnímu ekosystému včetně domorodců, kteří jsou jeho součástí. V kombinaci s dohodami se společnostmi, které využívají prales k těžbě dřeva či nerostných surovin, je to ideální způsob ochrany přírody jako celku.
Pták s medvědími drápy
Harpyje byly ve starořecké mytologii duchové větru, bytosti s ptačím tělem a ženskou tváří. Odnášely duše zemřelých do podsvětí a občas se vrhly i na živé lidi. Jihoameričtí dravci dostali jméno podle nich. Jejich hlavní kořistí jsou totiž opice a lenochodi, kteří prvním cestovatelům připomínali unášené lidi. K lovu tak velké kořisti jsou harpyje vybavené nejmohutnějšími pařáty v celém ptačím světě – jejich až 13 cm dlouhé drápy jsou delší než drápy grizzlyho! Unesou kořist vážící stejně jako samotný pták – velcí vřešťani nebo lenochodi mohou mít až 9 kg a harpyje (samice, téměř poloviční samci loví menší kořist) je hravě donese až do hnízda.
